Velezrada v České republice[editovat | editovat zdroj]
Mimo trestní zákoník, přímo v Ústavě České republiky, se objevuje pojem velezrada, která je specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky, a to před Ústavním soudem na základě ústavní žaloby Senátu. V celém ústavním pořádku České republiky však do 8. března 2013 neexistovala žádná definice jednání, které by bylo velezradou, až v zákoně o Ústavním soudu byla definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímudemokratickému řádu“. Trestem za velezradu může být jen ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
V souvislosti se změnou systému prezidentské volby na přímou se s účinností od 8. března 2013 úprava velezrady změnila, Ústava již obsahuje její definici, ačkoli ve stejném znění jako v zákoně o Ústavním soudu. Navíc je nově možné prezidenta stíhat kromě velezrady i pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, ale zároveň Senát k podání ústavní žaloby vždy potřebuje získat souhlas Poslanecké sněmovny.[1]
O ústavní žalobě se vždy koná ústní jednání, veřejného žalobce zde představuje Senát, zastoupený jeho předsedou nebo jinou Senátem pověřenou osobou. Řízení proběhne i tehdy, pokud po jeho zahájení zanikne funkce prezidenta republiky uplynutím doby nebo vzdáním se úřadu. Ústavní soud pak buď svým nálezem rozhodne o zproštění ústavní žaloby, nebo o tom, že se prezident velezrady dopustil, čímž svůj prezidentský úřad a způsobilost jej někdy v budoucnu opět nabýt ztratí. Zároveň ztratí nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce. V procesu se subsidiárně využívá trestní řád, je připuštěna též obnova řízení, která však, pokud díky ní dojde ke zproštění ústavní žaloby, již nevede ke znovunabytí ztraceného prezidentského úřadu.
