Ten poslední odstavec je docela ostrý: "Má spolupráce a osobní vztah k prezidentu Obamovi jsou charakterizovány rostoucí důvěrou. Oceňuji to. Pečlivě jsem si prostudoval jeho úterní projev k národu. A musím nesouhlasit s jeho argumentem o americké výjimečnosti, když řekl, že politika USA je "tím, co činí Ameriku jinou. Je tím, co činí Ameriku výjimečnou." Je nesmírně nebezpečné povzbuzovat lidi, aby se považovali za výjimečné, ať je naše motivace jakákoliv. Existují velké země a malé země, země s dlouhou demokratickou tradicí a země, které teprve cestu k demokracii nalézají. Jejich politické strategie jsou různé. Jsme všichni odlišní, ale když žádáme o Boží požehnání, nesmíme zapomínat, že nás Pánbůh všechny stvořil sobě rovné."
...
Je možné, že už mezinárodní společenství nikdy nepřipustí tuto "vyjimečnost..." (nevzpomínám si, že by ve svém projevu nějaký jiný americký prezident něco podobného kdy použil)...
Berme tedy Sýrii jako test... Napočítat se dá kolem dvaceti různých vnějších zájmů jednotlivých států v Sýrii a nejméně pět vnitřních zájmů. Chce-li mezinárodní společenství včetně Ruska dokázat, že jsme připraveni na "nevyjimečnou" dobu, bude to znamenat hodně ústupků ze všech stran...
Chudáci lidi při té válce
