"Až půjdu po Mostě Karla do Divadla Národa na Stěnu čerta, smířím se s tím, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství."

Já osobně bych skloňovala vlastní jména typu Švec podle toho, jak se skloňuje obecné jméno (v tomto případě švec). Oslovovala bych tedy pane Ševče.

Jazyk je především nástrojem běžného dorozumívání, takže není dobře, když musí člověk v každé větě přemýšlet nad pravopisem a gramatikou.

V českém státě se stále více objevují pologramoti až negramoti a proto je pro ně třeba upravit češtinu tak, aby ji mohli náležitě prznit. Když zaváděli psaní "z" ve slovech, museum, president a dalších, tak chytrolín z jazykového říkal, že je to prý proto, že se má psát tak jak se slyšíš. Redaktor se tedy zeptal, takže budeme psát konef, balgón, včela, okof a další? To prý ne. Takže jak je vidět oni samí neví co se má psát. Je pravda, že jsou v češtině anachronismy, jako psaní mě, mne, mně, které se vyslovují stejně, ale píší se různě.

Měl byste spíše uvést příklady se znělými a neznělými souhláskami.

Stačilo by, kdyby se novináři naučili psát. Např. titulek z liberecké sekce: "Lupič strhal v Liberci ze ženy zlaté šperky, k zemi ji srazil o půlnoci" sice není špatně, ale málem jsem si učůrnul smíchy.

Český pravopis je podle mě nesmyslně a zbytečně komplikovaný. Hlavně psaní čárek - neznám snad nikoho, kdo by nebyl vystudovaný češtinář a stoprocentně by ho ovládal...

Jenže čárky pomáhají pochopit smysl věty. Že psaní čárek nechápete Vy, je Váš problém. Já v tom mám zcela jasno a dokážu svou větu s čárkami i odůvodnit.

Problém je v tom, že ve školní výuce je zcela opomíjena výuka nespisovného jazyka, jako by snad byl nějaký špatný a prašivý.

Správně je především oslovení "pane Švec". Školometským puristům se to sice příčí, ale je to rozhodně lepší než vymýšlet nějaké patvary. Taky v případě pana Krále je v pátém pádě vhodnější použít příjmení v nominativu jmenovacím, jinak to zní, jako bychom oslovovali panovníka.

To není správně. Správně je 5. pád. Podle mě Šveci.

Na rodičovské schůzce si stěžovala češtinářka mého syna,že z gramatiky by ho nechala propadnout. Ať jí vysvětlím, z jakého, pro ni neznámého důvodu má slohy bez chyby. Děti, které čtou, mají jazykový cit, paní profesorko.

Pokud by měly jazykový cit, tak by nepropadaly z gramatiky, protože by gramatiku svého jazyka zcela přirozeně chápaly.

Tak jsem se Švece (Ševce) zeptal, jak se jmenuje manželka. Prý Hillary Švec Johnson. Tak nevím, Šveci (Ševče) 

Podobně irelevantní dotaz je u svobodného pána. Asi budeme potřebovat ještě jedno další pravidlo. Případně úplnou volnost volby. "Pane, co se čílíte, vždyť Vás oslovuji gramaticky správně!"