zrejme jste se v tom poznal, kdyz mate takovou potrebu ochranovat masove vrahy... proste vam nesedi, ze by vas stihali

Alespoň na některé nacistické mrchy dolehly ony pomyslné mlýny. Škoda jen, že spousta z nich svému trestu unikla.

To,co zde někteří lidé píší zní jako omluva těchto hrůz. Zní to,jako omluva těchto činů. V případě pana Iskry to zní dokonce jako surový rasistický hnůj.

Tak zaveď cenzuru, soudruhu.

a kde jsou velitelé sovětských koncentráků..?!

v důchodu?

Mohu ještě doporučit knihu Můj táta, velitel Osvětimi Autor: Cherish, Barbara U.

Příběh autorčina otce, velitele koncentračních táborů Osvětim a Majdanek 

Jedinečný náhled do soukolí mašinérie NSDAP a třetí říše. Stal se velitelem Osvětimi v r 1943 a byl asi nejlidštějším ze všech velitelů ... (mj byl i praktikující křesťan což mezi SS byla vyjímka ...) I tak byl v r 1948 po zásluze popraven.

Lidský velitel v roce 1943 v koncentračním táboře? V této době jely genocidní programy  na plný plyn. Lidský velitel koncentračního tábora.........vždyˇto celé bylo postaveno na nelidskosti.

Robert Merle - Smrt je mým řemeslem. Fantastická kniha... Další je výborná věc americké autorky H. Arendtové - Eichmann v Jeruzalémě aneb zpráva o banalitě zla ...

Byl to klasický produkt nesvobodné společnosti - poslouchat rozkazy bez jakéhokoliv přemýšlení a ještě potom necítil vinu, protože přece udělal vše tak, jak ho vychovala totalitní společnost. No a ti Britové - hmm, pěkní osvoboditelé. Když mučí jeho mladého syna tak, aby to slyšela matka.

Tak to buďte rád, že se nedostal do rukou rusů, to teprve byly ovádi. A pokud to byl příslušník národa, kterého tam zemřely miliony, nemyslím etnika, ale národa, tak lze jistou osobní brutalitu pochopit. Kdo z nás by se udržel?

Jestli byl někdo opravdu "pěkný osvoboditel" tak rusové, to byla sebranka, nad kterou nebylo a nebude. Spousta lidí tehdy říkalo a slyším od nich do dnes, že to si Němec v životě nedovolil co rus při "osvobozování"

Lidská zrůda a vzor pronárodních aktivistů.

A teď fakta:

http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=revizionizmus

Měl smůlu. Nedokázal se vzdát prstenu, který mu připomínal svatbu s milovanou manželkou a ten prsten se mu nakonec stal osudným.

Chtěl bych ještě dodat to, že Rudolf Höss byl příliš sentimentální psanec. Kdyby se vzdal manželského prstenu a zahodil ho, tak by se mu snadněji utíkalo. Mohl se výdávat za někoho jiného a žít pod cizí identitou, jako mnozí jiní němečtí důstojníci.

Rudolf Höss nezahodil své manželství, symbolizované manželským prstenem i když ho to prozradilo. Rudolf vnímal své manželství coby svátost.

V protikladu Rudolfu Hössovi, kolik mužů zahodí manželství  když uvidí krásnou ženu a jak snadno sundá snubní prsten, na zábavě do kapsy svého saka, na večírku, na muzice, kde jsou ženy a dívky, které ho neznají jenom proto aby případnou partnerku na jednu noc snubní prstýnek neodradil.

Rudolf Höss byl možná darebák, ale tohoto si na Rudolfovi Hössovi vážím. Snubní prsten se nesundává a nezahazuje. Rudolf Höss této zásady dostál se ctí.