Na začátek je třeba říci, že v některých nádržích je voda, která je stále i velmi silně kontaminovaná. Uvedené tvrzení je však nesmysl. Takže je třeba vysvětlit, jak vzniklo. Po úniku 300 tun vody z jedné z nádrží provedli pracovníci kontrolu všech nádrží. Kontrola probíhá (kromě vizuální) i tak, že měří radioaktivitu povrchu nádrží hlavně v místech, kde jsou různé spoje. Předpokládá se, že v případě netěsností bude v místech netěsnosti zvýšená radioaktivita. Ve tří případech takové místo našli. Na pohled tam není žádná voda vidět a zároveň pod těmi místy není zvýšená aktivita, takže nic nekape. Ale v daném místě je vyšší aktivita. V jednom případě je hodně vysoká a změřený dávkový příkon těsně u daného místa na povrchu byl uváděn 1800 mSv/hod. Což je velmi vysoká hodnota a vedla by k smrtelné dávce už za ty čtyři hodiny.
Není úplně jasné, jak toto silně radioaktivní místo vzniklo, ale nic to neříká o aktivitě vody v nádrži. Pokud by vzniklo průsakem netěsností, tak se prosáklá voda vypařuje a radionuklidy se v daném místě koncentrují. To znamená, že aktivita v místě je i řádově vyšší než aktivita vody.
Je třeba zdůraznit, že jde o beta aktivitu (v nádrži je voda po odstranění cesia), tedy elektrony, pro jejichž pohlcení stačí malá vrstvička materiálu. A i ve vzduchu se brzy pohltí. Proto se mohou pracovníci pohybovat bez ohrožení i těsně u nádrží a měřit tuto aktivitu beta přístroji, které se téměř dotýkají daného místa (jinak to ani nejde - ve větší vzdálenosti jsou elektrony pohlceny a měří se nulová aktivita). To znamená, že odhady této aktivity a přepočet měřené hodnoty aktivity na nepřímo odhadovaný dávkový příkon je značně nepřesné .
Je tak sice jasné, že aktivita vody v řadě nádrží je vysoká a určitě by se v ní nikdo koupat neměl. Na druhé straně však to není aktivita měřená v tom jednom zmíněném místě a navíc se tato voda do oceánu nedostává a i pokud se část z těch 300 uniklých tun tam i dostala, tak byla už v průběhu své cesty k moři silně zředěná.
