Kousek letecké latiny:
Je to pár roků, jsme s kolegou Roykestadem na přiblížení v Praze, tehdy ještě Ruzyni. Lítat s tímhle kapitánem je celkem dřina, však ty rozumbrady znáte. Examinátor, zástupce šéfa letky, každou chvíli někoho vyhodí z přezkoušení, takže si dneska raději beru k uniformě i čepici, kterou normálně vůbec nenosím.
Letí pan hlavoun, už jsme skoro na FAFu dráhy 24 a fouká trochu zadní vítr. Smažíme pořád high speed, jak nám předepsal pan řídící director. Každou instruktorskou kapacitu vždy sleduji ze své židle pozorně – abych se něco naučil - a zásadně do toho nekecám. Chci říct, že když se mi něco nezdá, tak se ozvu později, než kdyby kapitánem byl obyčejný smrtelník. No ale teď už...
„Máme zadní vítr“. Kolega pomalu otočí hlavou a věnuje mi úsměv plný shovívavosti. „Ale neboj se prosím tě...“ Ještě počká pár vteřin a pak opět blahosklonně pronese „flaps one“.
Roztroubený Boeing se k brždění opravdu nemá. V ten moment si to nejspíš uvědomí. Dáváme klapky pět a pak deset, ale padesát tun postrkovaných zezadu se brzdí opravdu blbě. Před go aroundem nás může zachránit už jen podvozek. Jenže to by znamenalo uznat chybu a vypadnout z role a to se přece pánům učitelům nestává. A tak dál plachtíme. S povzdechem, ale nakonec přeci jen to zazní:„gear down.“
Zdroj: planes.cz, Jan Kopička, Pět půllitrů na konečné, 31.7.2013
