Neexistuje síla, která by udržela Irák pohromadě, komentoval nedávno dění v Iráku Henry Kissinger... Stejně tak jako tvrdil, že obvyklá mediální prezentace konfliktu diktátor versus demokracie je totálně ujetá a postavená na hlavu... A tak se nedivme, že dnešní Irák není o tom, že by Iráčané nadšení svobodou a demokracií konzumovali Freedom MacFries v nejbližším fast foodu, jak si kdysi mohli představovat redktoři šovinistického žlutého odpadu, kterému říkáme západní tisk, ale o drsném etnickém, sektářském a náboženském konfliktu v zemi, která vznikla jako umělý útvar... Britové to tenkrát vymysleli šikovně, rozdělili oblast Blízkého východu pro snažší ovládání a pro případ, že by tam vznikl nějaký "nebezpečný" rozvojový model, připravili budoucí etnický konflikt... Kissingerovi se to nejspíš líbí. Je zastáncem metod hegeliánské dialektiky i řádu z chaosu... Destabilizace a balkanizace Iráku umožní v budoucnu snazší začlenení území do struktur "globálního řádu," jak to nazývá... Tento svět potřebuje globální řád, ale ten Kissingerův, dlážděný miliony mrtvých a bezmezným utrpením lidí se mi moc nelíbí...
