Co píšete, vůbec nedává smysl (krom toho, že to píšete gramaticky tak ´skvěle´, že textu nejde téměř rozumět). Každá hudba je umělá, i natažení struny na kytaru je jenom nalezení cesty, jak vyluzovat nějaký zvuk, to přeci není něco ´přirozeného´. Principem hraní na hudební nástroj je z definice cokoliv, co vydává tóny a zvuky a používá se pro hudební projev. Jedna nejmenovaná kanadská kapela svého času hrála např. na želvu. Pravidla pro stupnice, tóny a noty je pro syntézu stejný, pokud jde o zvuky - tak i u Vámi myšlené klasické nástroje existuje atonalita, s tou přišli ovšem už skladatelé jako Berg, Schoenberg, Webern (druhá vídeňská), před nimi třeba Bartók občas (i když ne často) a ostatní. Pro vás ovšem odpad a nehudba. Jinými slovy - ta myšlenka, že hudba a hudební postupy jsou dopředu nějakým způsobem omezené, to je přes sto let popřená a překonaná myšlenka (tuším, že první kdo něco takového zkusil nadefinovat, byl Ferrucio Busoni - ačkoliv nikdy nic atonálního sám nesložil). Zvukovou syntézou, serializací atd. se zabývají skladatelé taktéž již téměř sto let, to není ´nic nového´, takový Stockhausen je ovšem asi taky odpad.
A z lidského hlediska - jakékoliv tvrzení, že nějaké hudba není hudba a že je to odpad, to je jen takové diletantské honění ega a prosazování nějakého postoje. Můžeme se bavit konkrétně o kapelách, na hromadě se shodneme, ale něco tak fašistického jako ´to není hudba´, to není hodno pochopení svobodného uměleckého (a tedy i hudebního) projevu. A mně osobně to připomíná bolševické nahánění mániček po zábavách a s tím žít neumím.
"P*ča z h*ven", tu opravdu nemusím, ani česky.
