Sjednocení Německa ani ne 10 let po válce - naprosto mimo mísu a Rusové skutečně nebyli jediní komu "by to vadilo", podobné snahy by v tu dobu klidně utopila v krvi celá Evropa.

Porovnání s Maďarskem - mimo mísu, v Maďarsku nešlo o pár "pouličních bitek", ale o regulérní povstání s tisícovkami mrtvých lidí a následnými čistkami na nejvyšších místech.

Tak nevím kdo prohrál válku a podepsal bezpodmínečnou kapitulaci.Mohli dopadnout ještě hůř,původně spojenci uvažovali spojenci nad tím,že v Německu zlikvidují veškerý průmysl,přemění ho na pouze agrární stát a rozdělí ho na více části.

Ano, mohli dopadnout hůř. Ale nechtěli. Snažili se, nevzdali se. Myslím, že Německo se od minulosti důrazně odstřihlo a je dobré, že se mu daří. V úspěšné zemi nebudou bujet hnutí, která by pak mohla způsobit velké problémy. To výchdoněmecké povstání nemělo žádné nacistické cíle. Chtěli svobodu, stejně jako my a kdokoli jiný, kdo se ocitne v nesvobodné zemi.

K čemu jsou dnes /60 let po/ úvahy typu "co by, kdyby" dobré, to nechápu...

Možnost sjednocení roku 53 je naprostá fikce. Sověti a velká část Evropy byla vyděšena možností nového konfliktu a silného Německa. Němci po 2. sv. v. tohle neviděli, proto se mohli tvářit optimisticky.

Zase ti Rusové. To, že Thatcherová prosila Gorbačova o zásah ještě v roce 89 se takticky mlčí.

Cože dělala? Kde chtěla zasáhnout?

Liberálne Britské impérium

Od roku 1850, odkedy možno Britániu nesporne považovať za liberalistický štát, na území impéria riadeného britskou štátnou správou bolo len v Indii niekoľko hladomorov. V rokoch 1850 až 1875 zomrelo 5 miliónov ľudí, v období 1875 - 1902 dokonca 25 miliónov. Ďalšie hladomory boli v rokoch 1906 až 1908 a 1943.

Príčiny? Zhabanie pôdy pôvodnému obyvateľstvu koloniálnou správou a vysoká úroveň zdanenia. Teda analogické ako v Sovietskom zväze v 30. rokoch minulého storočia s tým, že tam roľníkov „iba" zdanili, aby ich ľahšie donútili podpísať odovzdanie majetkov do kolchozov a sovchozov.

Len počas viktoriánskeho obdobia zomrelo 40 miliónov Indov od hladu, ktorý bol dôsledkom analogických majetkových tlakov ako v ZSSR za Stalina. Za zmienku stojí aj poldruha milióna obeti írskeho hladomoru, ktorý prepukol v o niečo civilizovanejších podmienkach na európskom území Veľkej Británie na základe rovnakého typu postavenia centra a periférie. Obdobné situácie vznikali aj v iných častiach Britského impéria. A netreba zabúdať ani na obete politického násilia v perifériách a v menšej miere i v samotnej Británii.

Jednoznačná genocída Indiánov

Profesor z Univerzity v Colorade Ward Churchill poukazuje na zníženie počtu Indiánov Severnej Amerike z 12 miliónov v roku 1500 na približne dvestotisíc koncom 19. storočia. Tvrdí, že išlo jednoznačne o genocídu. Tá sa udiala najprv v britských a francúzskych kolóniách a potom najmä na území USA. Navyše bola štátom nielen priamo podporovaná, ale aj organizovaná. Pritom drvivá väčšina masového vyvražďovania sa udiala v 19. storočí, teda v čase štrukturálneho rozmachu USA. To bolo spojené so zaberaním pôdy spôsobom, aký nemal obdobu ani v stalinistickom ZSSR. Išlo o fyzickú likvidáciu približne 90 percent Indiánov za veľmi krátky čas. Viaceré kmene úplne vyhladili. Príčiny sú opäť známe: industrializácia a ekonomická „liberalizácia“ – rozširovanie súkromného vlastníctva na úkor zaužívaného kolektívneho vlastníctva Indiánov, ktoré americký štát vôbec nerešpektoval. Teda analogický postup ako v ZSSR, len v opačnom ideologickom garde. K tomu treba pridať množstvo obetí otroctva a samotnú existenciu otrokárskeho systému. USA teda prvé desaťročia svojej existencie začali totalitným systémom. Išlo o obdobie prvotnej imperiálnej akumulácie. Obete tohto systému sa ťažko dajú rozdeliť na „priame“ (bezprostredne zabití) a „nepriame“ (obete systému, napr. v dôsledku hladomoru), najmä s ohľadom na istú tabuizáciu tejto témy v USA. Je však nesporné, že sa hovorí o miliónoch ľudí, ako aj to, že pomer obetí k celkovej populácii v tomto prípade pravdepodobne prevyšoval čokoľvek, čo moderná história pozná.

Rozdíl mezi Němci, Poláky, Slováky (ano, na Slovensku zvítězila r. 1946 Demokratická strana), Maďary a Čechy byl v tom, že ani jeden z nich, kromě Čechů, si komunisty nezvolil dobrovolně. Jisté je, že jim to bylo k ničemu, ale stejně je to zajímavé z hlediska etiky, morálky, povahy národa, hrdosti...

No, u těch jiných národů se v oněch dobách často jen preferovala jiná diktatura než komunistická. Nehledě na to, že KSČ v roce 1946 lhala, že diktaturu zavádět nechce. Ani tak ovšem nezískali nadpoloviční většinu.

Srovnávat tohle s revolucí v Maďarsku s poukazem na to, že rozsah byl prý velmi velký? To si snad dělají srandu - s 55 mrtvými a 1500 odsouzenými?

Vždyť v Maďarsku bylo režimem oficiálně přiznaných mrtvých 2652, ve skutečnosti se odhady historiků pohybují ve statisících, takže je to oproti DDR o několik řádů jinde.

To už i u nás v osmašedesátém jsme těch mrtvých měli dvakrát tolik co tenkrát Dederóni, a neříkáme tomu honosně "povstání".

Hm, ale velké nemusely být jenom oběti. Například při sovětské invazi do Československa bylo velmi málo mrtvých či zraněných ale prakticky se musel pacifikovat celý stát a opravdu šlo o rozsáhlou akci.

Ještě Tchatcherová byla proti sjednocení Německa. Hovořily proti němu historické zkušenosti. Hned jak Bismarck sjednotil Německo, začaly s ním být problémy. Německo vyvolalo obě války. První Hitlerova politická řeč v roce 1919 se týkala sjednocení Němců.

uz 1919?

Pokud je mi známo, tak ministerská předsedkyně byla proti sjednocení NSR a NDR ještě v 1990. Bála se silného německa. Západ tiše v r.1953 se zásahem SSSR souhlasil, svéry vlivu byly rozděleny a nikdo je neporušil. Proto se o tom moc neví.

tehdy hlavně vládla silná cenzura, do zpráv nic neprošlo jen přes známé a to stejně ojediněle... takže lidé jinde se ani vzbouřit nemohli