V našich evropských podmínkách jsme navyklí na sociální stát, který doslova utírá zadky lidem taky v případech, kdy si lidi mohou vytírat své zadky sami. Platí to též při trestání delikventů. Výsledkem je těžkopádný, zdlouhavý a nákladný proces, když trest by mohl být jednoduchý, tak jako v té Bolívii.
Když znali vraha, tak proč akademické spory právníků, advokátů, asistence policie a soudce? Vrahovi patří trest smri, na tom se ta komunita shodla, tak provedení beznákladové a jednoduché. Hrob byl už vykopán, no tak do něj strčili taky vraha. Je to zdarma, ani koupě provazu za 10 $ nepotřeba, netřeba ani platit tesaři, aby stavěl šibenici.
Spravedlnost došla cíle a vražda byla potrestána. U nás lobby politiků prosadila, že jsou potřební všude, taky tam, kde potřební vůbec nejsou. Poslání státu může končit tam, kde je pachatel neznámý, vina sporná, komunita v názoru nejednotná. Tady třeba soud, který musí provozovat stát a služby kriminalisty, který případ kvalifikovaněji než lidé na vesnici vyšetří. To je nezastupitelný úkol státu, ale samotný trest, to už mohou zvládnout lidi sami. V případě z úvodního článku patrně nebyly pochybnosti, tak kriminalisty nebylo potřeba a komunita názorově jednotná, tak nebylo třeba soudu, když rozsudek byl předem jasný, smrt za vraždu. Požadavek humánního způsobu popravy je sporný. Proč humánně, když vrah nebyl humánní? Leckdy k tomu není důvod.
