Byl jsem pomáhat po minulých povodních na Liberecku. Jen ne proboha žádné Savo, minerálky atd.! Balíky Sava a minerálek byly po strop hasičáren, ale nikde ani jediný majzlík a kladivo - což místní potřebovali nejvíc, když chtěli pomoci otlouct omítku. On je totiž problém s časem - dobrovolníci většinou přijdou za dva tři dny a to už jsou byty vyklizené a vydezinfikované. Nejlepší je dávat peníze, aby se koupilo, co je potřeba. Už dávno to říkal Pánek z Člověka v tísni, ale ostatní organizace se přes mnohé povodně vůbec nepoučily - a my - přispěvatelé - taky ne. Těm lidem by kolikrát bylo určitě milejší, kdyby dostali pětistovku na benzín, aby třeba mohli autem odvážet "binec", než desítky nešťastných dorovolníků s kýbly a hadry, kteří by rádi pomohli, ale nikdo je s jejich vybavením nepotřebuje. Je to asi i naše nedůvěra - když dám padesátikorunu, hned podezřívám, kdo ji zpronevěří, když dám Savo, mám pocit, že jsem pomohl a nepoctivcům vypálil rybník. A taky je asi problém, kdo by nosil ty pětistovky v kapsách a rozdával je a jak by to pak vyúčtoval, až by se na něj nedůvěřiví dárci vrhli. Ale peníze jsou fakt jedná efektivní dárcovská pomoc. Chtělo by to někoho věrohodného, komu by šlo věřit, že ty peníze opravdu efektivně rozdá. A ne nějakým úřadům, ale tu utahané babičce, tu rodině s dětmi ... To se nikdo nenajde?
