Děti si vybojovali, ovšem námaha i výsledek odpovídají tomu, že začali "bojovat" po třicítce, kdy už je rozumný člověk nějakou dobu na trati, nebo dokonce už v cíli.

Líbí se mi, že jsou úpřimní. To pořadí hodnot, jak je vyjmenovali je dnes typické. Ale je to opravdu nutné? Opravdu dítě potřebuje vyrůstat v domečku se zahrádkou, obklopeno všemi těmi krámy, které jsme většinou znali akorát z Tuzexu? Zkoušet otěhotnět po třicítce nemusí být žádná sranda a když už se to podaří, tak první těhotenství v tomto věku přináší násobně vyšší rizika všeho, v tomto případě šlo asi o gestózu. Tak, tak, že to přežily děti i maminka. Budou to mít v životě těžší, ale možná o to silnější jedinci z nich vyrostou, to bych jim úpřimně přál.

Není to proti přírodě?

Není, člověk je taky součástí přírody.