Strašení sudetskými Němci je naprostá hovadina. Němci vymírají, východní Německo s výjimkou Berlína zůstává východním a mladí utíkají na Západ, ceny nemovitostí v Lužice a polském pohraničí obecně jsou dole. I Češi utíkají za prací do Mnichova a jinam. Žádná invaze Němců na východ nehrozí.
Představte si, že by Vám přišel dopis z ukrajinského velvyslanectví, že Váš dědeček koupil v roce 1937 na Podkarpatské Rusi domek v nějaké vesničce 15 kilometrů severně od Chustu a že na úřadě zjistili, že na něj vlastně stále máte nárok. A zda chcete ten nárok uplatnit. 90 % z vás by rovnou řeklo, že ne, protože by se bálo dohadování se sedmi bratranci
(kteří mají také částečný podíl), ukrajinské mafie i ukrajinské byrokracie, nutnosti doplatit obyvatelům domku investice, jazykové a kulturní bariéry, nazaplacených daní z nemovitosti a jejich vymahačů atp. Dalších necelých 10 % by nárok odvážně uplatnilo, ale jen proto, aby se pokusili dostat ze současných obyvatel pár korun, tedy aby jim prodali svůj historický podíl (rekonstrukce, rozvody vody, elektřiny, kanalizace, ... by byla majetkem nových obyvatel) a to velmi levně, protože podíl domku v díře u Chustu je objektivně víceméně neprodejný (a všichni vědí, že ani Vy ten podíl ve skutečnosti nechcete).
Jedinci, kteří by se ve věci angažovali nějak jinak, by byli naprostá výjimka.
Jo, Němci se sejdou, zazpívají krajanské písničky, nostalgie je hezká. Ale že by se sem stěhovali? V dorůstající generaci budou vzácní i ti, kteří by byli ochotní se sem trmácet jako turisté. Že někde žil jeden pradědeček je hezké, ale pradědečky máme každý čtyři a objíždět všechny jejich bydliště, to už to člověk musí mít jako koníček. Já jsem už pár let docela fanda do genealogie, ale zatím jsem stihl navštívit bydliště jen dvou pradědečků.... a na ty zbylé jsem prostě ještě nenašel čas, protože mám i jiné koníčky, rodinu, zaměstnání, ....
