1. Základní otázkou je, zda za zdraví a život jednotlivce je zodpovědná společnost nebo jednotlivec.
2. Pokud společnost, pak by měla platit všechny náklady na všechna léčení, pokud jednotlivec, tak by si každý měl hradit všechny náklady na všechna léčení jednotlivec. Obojí je nesmysl. Takže základním problémem je nastavit proporce mezi hrazením společností (z daní, protože zdravotní pojištění není pojištění, ale daň) a hrazením jednotlivce.
3. Přetrvávající chybou je, že není spojené léčení a nemocenské, takže nelze optimalizovat celkové náklady. Samozřejmě, že nemocenské by mělo být placeno státem a ne zaměstnavatelem.
4. Stát se zbavil zodpovědnosti za prevenci, což se blíží zločinu. Systém zdravotních prohlídek výrazně přispíval k odhalení zdravotních potíží v počátečním stádiu a tím i ke zlevnění léčby. Někdy dokonce v kombinaci s očkováním dokonce k vymýcení některých chorob.
5. Ze státního nelze hradit vše - je zcela jasně vymezit případy, kdy si chorobu zavinil sám pacient a do jaké míry. Tam by měl nést spoluúčast. A nelze také ze státního hradit nejmodernější léčbu úplně pro všechno a všechny. Koho léčit a do jaké míry ze státního je politické rozhodnutí spojené s ekonomickou rozvahou. Tvrdě řečeno - jestli platit milióny ročně na prodloužení života jednoho pacienta nebo tisíce ročně na prodloužení života stovek pacientů.
6.. Je třeba striktně rozdělit na co se spotřebují vybrané daně a co si musí hradit jednotlivec. Opět politické rozhodnutí, které by mělo mít dlouhodobou platnost. Současný systém pana Hegera, který tančí mezi vejci, je to nejhorší, co může být.
a ty si teď jezdí 2x do roka do Karibiku odpočinout.
