Mohu být jako dítě konfrontován s násilím, vidím-li ho v TV nebo "konám-li" jej na PC ve hře. Mohu být jako dítě schopen rozlišovat zákeřnost hráčů ve sportu nebo mohu se sám chovat "podle", hraju-li nějakou strategickou hru a díky zákeřné taktice vyhrávám. Proč ne. Ale vždy takové dítě musí být zároveň zásobováno takovými skutky, takovými informacemi, které jsou pozitivní, z nichž načerpá jasný přehled o tom, že svět má svůj rub a líc a především že ten pozitivní líc je lepší, má lepší hodnoty. Do dnešních dětí se odmala ze všech stran hrnou rozsáhlou měrou negativní informace a tím pádem díte poznává především negativní hodnoty. Ty se mu stávají normou, standardem, nad nímž se nijak nepozastavuje. Je úkolem nejen rodiny, ale především masmédií, aby si uvědomily, jaké dědictví svojí bulvárností nadělují novým generacím. A obávám se, že oni v tomto svém kurzu vidí nejen nutnost, ale přímo záměr. Lidé by si měli uvědomit, že je načase taková média buď začít sami ignorovat a tímto je vytlačit na okraj, tzn. věci vzít sami aktivně do svých rukou, anebo se přestat zaklínat bezbřehou svobodou slova, která společnost v důsledku přivádí do stále hlubší degenerace a přistoupit na fakt, že bude nutné vrátit některé bývalé "pořádky", které si v médiích uměly sjednat určitou míru regulace, rozumějme cenzura. S ohledem na to, kam stávající systém spěje, se stále více domnívám, že ta cenzura měla svůj opodstatněný smysl. Lidé byli i přes šířenou propagandu daleko prozíravější ve schopnosti rozlišovat lži a pravdy oproti dnešní rostoucí generaci tupých demokratických stád plných agresivity, sobeckosti a arogance. Je to smutné, že tohle musí člověk ne tak dlouho po 89. řict.
