Papír snese vše a kontrolní orgán vždy musí najít chybu. Vzpomínám si na audity, kdy auditor neměl ani potuchy o funkci instituce, ve které audit prováděl. Auditoři chodili se sklopenýma ušima vyzvídat, co se vlastně dělá a jak, aby pak nakonec vyrobili velkohubý eleborát zcela k ničemu. Asi jako kdyby zubař obešel jeden provoz ve VW a poté vydal příručku jak vyrábět a konstruovat automobily. Souhlasím s tím, že řada prostředků do zdravotnictví přijde vniveč, ale nejmenší míru zavinění na tom mají sami zdravotníci. 95% těchto pochybení padá na vrub neskonale přebujelé administrativy a neodborného vedení, kdy řada neodborníků do všeho, s prominutím, kecá a v podstatě nenese osobní odpovědnost za svá rozhodnutí a činy. Všichni tito ouřadové mají jednu společnou vlastnost - na vše mají dost času. Oni svou kůži na trh nenesou. Jedno lidové pořekadlo praví: "Dej volovi funkci a on vymyslí lejstro". Jenže lejstro nevyřeší havarijní stav střechy ani neopraví ten který zkolabovaný přístroj. A to nemluvím o tom, že to, co platilo v lednu, neplatí již v únoru.
Baťa uspěl proto, že měl jasnou představu, čeho chce dosáhnout dnes a čeho zítra. Vychovával si své zaměstnance od dělníků po ředitele a zároveň i své kontrolní orgány. A teprve když jednotka fungovala, spustil dle jejího vzoru další. A do toho, co fungovalo, do toho zbytečně nezasahoval.
Kdyby dnes vstal z hrobu, určitě by v ČR nepodnikal, ale okamžitě sbalil kufry a řekl Ádié!
Nebo jinak: pokud za vlády jedné strany inventura zjistila ve kšeftě manko, šel bručet pan odpovědný vedoucí, tedy pokud se nedal prokazatelně najít jiný viník. Dnes máme vedoucích hafo, ale bručet jdou jen velmi výjimečně. Ono se jim také neříká vedoucí, ale manažeři. Onehdy jsem si potřeboval cosi vyřídit ve spořitelně. Hned ve vchodu postávala nějaká frajlinka, co mi řekla dobrý den a tím její funkce skončila. Zato na celkem výrazném hrudníku měla cedulku: Manažerka haly. Hnus, velebnosti. Černé díry na oběživo, kam se podíváte.
