Tak si říkám, jakého vyznání jsou asi autoři článku...

Brát víru takhle "tržně ekonomicky", na desetiny procent světců, je absurdní. Víra odpovídá na otázky po smyslu a směru bytí. Její krátkodobá ne/úspěšnost je v tom, jak dokáže odpovídat na tázání lidí v konkrétním místě a čase. Dlouhodobá pak v tom, jak stabilní společnost na jejím základě vzniká. To jsou všechno věci ve finále spjaté se základními křesťanskými hodnotami-vírou, nadějí a láskou. Jak se tohle převede na procenta...? "Kolik váží bolest?"

Nepletete si viru a cirkev?

Uvidíme, ale důležitější bude, aby se nezvětšovaly rozdíly mezi křesťany a ateisty/agnostiky, přičemž by ateisté měli vědět že jejich kořeny jsou taktéž v křesťanství. Rozkol a hodnotová dezorientace jsou snadno využitelné agresivním islámem.

Co proslavilo katolickou církev více? Světci a nebo pdefilové a praní špinavých peněz ve Vatikánu? Druhá možnost je správně, proto ubývají jejich ovečky, nechtějí mít s kriminalisticky naladěnými hodnostáři nic společného.

Pokud z církve, organizace formující celou tuhle úspěšnou civilizaci, znáte jen pedofily (existující v každé organizaci) a nějaké z prstu vycucané skandály, pak asi nemáte k tématu moc co nabídnout.

Ty počty světců, které prohlásil J. P. II. za svaté a blahoslavené... se mi nějak nezdají. Možná to byly mše, během kterých kanonizoval?

Za blahoslavené prohlásil 1338 osob, za svaté 482. ;) opravte si to!!!

Více křesťanských konfesí je problémem snad jen pro úzkoprsý katolicismus, nikoli pro katolictví. Na druhou stranu některé evangelikální církve jsou již na hraně toho, co lze nazvat křesťanstvím, které odjakživa stálo na pilířích rozumu a víry, místo toho nabízejí lacinou demagogii,agresivního Ježíše, který všem hned teď pomůže, a zbavují člověka do jisté míry vlastní identity, což se typicky sektářské specifikum.

Nemá-li římská církev jiné prostředky než nesmyslná svatořečení a uctívání někdy velmi pofiderních osob, pak ať to radši sama vzdá. František ale přeci jen ukazuje, že pochopil, že církev má přeci jen jinou úlohu. A opírá-li se v Evropě o takové světce a světáky jako byl Sarkander, pak ať vymře radši dřív než později. Pak může začít znova.

Lidé potřebují vzory. O tom není pochyb. Pochyby vznikají jen při výběru těchto vzorů. Jan Sarkander rozhodně není symbolem ekumenického dialogu, přesto není černý ani bílý.