A ještě si dovolím dovětek. Ono je jasné, že už z podstaty rozhodování - výběrové řízení, čili musí někdo z nějaké komise rozhodnout - vybrat - je jasné, že nikdy nebude výběr nestranný. Prostě proto, že to není např. los. Ale to všichni víme, že u nás v KV kraji není ani los losem. I to umíme zařídit. Vždycky vyhraje něčí kamarád, nebo kamarád kamaráda. Tak to prostě je. Problém je, když vyhraje opravdu nevýhodná nabídka, klasikou jest vyřazení levnější nabídky konkurence, protože nesplňuje nějaké další přilepené zadání. A druhá věc je, že nesmí vyhrávat stále stejní kamarádi. To je taky špatně, když nic jiného, blbě to vypadá a vzbuzuje to závist. Čili, milí politikové napříč pol. spektrem, rozumím vaší snaze o zabezpečení své rodiny a rodin svých kamarádů. Jen to prosím dělejte tak, aby z veřejným peněz vznikalo něco, co opravdu potřebujeme a bude sloužit všem. Nechci žít v kraji, kde např. nemají školy pořádné počítače, těch pár stezek pro kola není propojeno nebo zoufale chybí sociální služby, na které stát nemá. Zato máme všelijaké nesmyslné vzdělávací, propagační a bůh ví jaké programy. Zato máme welness v privátních hotelích placené ze zdrojů EU, rozhledny v údolích a další opravdu smysluplné projekty.

tento clanek by mel nest upozorneni na placenou inzerci...

Pane Pániku, trochu křečovitá snaha o vysvětlení, o které až tak moc nejde. Navíc argumenty, které předkládáte, budou vypadat vždy tak, jak je předloží předkladatel. Odpovězte na jednoduchou věc. Byl jste členem komise a podepsal čestné prohlášení o střetu, spíše nestřetu :-) zájmů? A byla to pravda, když jste byl členem komise, jako stávající či ex zaměstnanec v exekutivě firmy - účastníka a dokonce pozdějšího vítěze výběrového řízení? Lhostejno, které řízení nakonec ta firma vyhrála. Zalhal jste, když jste podepsal, že nejste ve vztahu s žádným subjektem, který se účastní výběrového řízení? Všem je jasné, že ano. Jestli jen Vám stále ne, doporučuji zajet na oblíbený Boží Dar, projít se na čerstvém vzduchu a pak to zkusit ještě jednou promyslet.  To je to, o co zde běží. Kroky lidí, jako jste Vy, budou stát sakra hodně peněz nás všechny - z veřejných rozpočtů. Naprosto rozumím tomu, že odolat je těžké, možná nemožné. Rozhodně to není jen o ČR nebo o UL a KV kraji, kde se ve velkém vysávají peníze z dotací, budují se nesmyslné stavby, naopak nebudují potřebné, vítězí stále stejné firmy a tak dále. To je prostě daň, která se asi zaplatit musí. Problém ale je ten rozsah a naprostá bohorovnost, se kterou k podobným praktikám dochází.

Jako jedna z prvních jste ta, která v některých věcech logicky oponuje, i když s jednoznačným záměrem odsoudit. Proto se Vás zeptám, i když jsem uz opravdu diskutovat nechtěl ( protože toto není diskuze - ale pouze jen dehonestovani ), zda jste přesvědčena, ze jsem byl schopen v komisi pro otevírání obálek cokoliv ovlivnit. To je přece merito veci.

Moje vyjádření k rekonstrukci karlovarské Becherovy vily

V posledních dnech se opakovaně v médiích objevují zprávy o rekonstrukci Becherovy vily v Karlových Varech. V souvislosti s touto stavební zakázkou se opakovaně také zmiňuje také jméno Jakub Pánik. Vedle faktických informací o rekonstrukci i jejím průběhu se ale v textech, bez zcela zřejmého důvodu, opakovaně objevují také čistě účelové konstrukce. 

Becherova vila je jednou z významných památek v Karlových Varech. Byla vybudována v roce 1914 a uzavírá slavnou karlovarskou čtvrť Westend. Je koncipována jako rodinný palác a vybudovat si ji nechal, na základě projektu architekta Karla Hellera, karlovarský průmyslník Gustav Becher. Po smrti majitele získal vilu ústecký chemický a hutní spolek, za války zde sídlilo velitelství SS a po válce byla znárodněna. Chvíli sloužila jako dům dětí a mládeže a poté už jen chátrala.  

Teprve před několika lety se podařilo Karlovarskému kraji uzavřít dohodu se státem, převzít zchátralou stavbu a zahájit přípravy na její komplexní rekonstrukci a přestavbu na jejímž konci se Becherova vila měla stát interaktivní galerií se zaměřením na mladé výtvarníky. Následovalo výběrové řízení na zhotovitele stavby a zbytek už asi všichni znají z médií. Ale popořadě.

1. Ano, byl jsem členem komise na otevírání obálek ve výběrovém řízení na rekonstrukci Becherovy vily.  

2. Nikdy mi nepatřila chebská firma PREFA-BETON Cheb, nebyl jsem její ani většinový ani menšinový vlastník. Byl jsem pouze její zaměstnanec, manažer odpovědný za obchod.   3. Ano, podepsal jsem čestné prohlášení že nejsem ve vztahu k žádnému uchazeči o zakázku. Jako obchodní ředitel firmy jsem totiž nabídku ani žádost do sdruženi firem nezpracoval ani nepodal.

pokračování:

4. Nevěděl jsem, ani ani jsem vědět nemohl, že vlastník firmy PREFA-BETON Cheb se mezi tím rozhodl, po dohodě s majiteli firmy Thermia Bau, zúčastnit tendru. O záměru mě neinformoval a tento fakt jsem zjistil až když se otevřely obálky s nabídkami.  

5. Ve chvíli kdy se tak stalo, upozornil jsem ostatní členy komise, že tady může vyvstat problém. A byl jsem na místě přítomným právníkem ujištěn, že ne, protože zde se o ničem nerozhoduje, jen se rozlepují obálky s nabídkami a kontroluje se zda nabídky splňují zákon. To, že jsem tehdy na základě tohoto ujištění zůstal, dnes vnímám jako chybu. Učiněnou z neznalosti. Chybu, která v důsledku nic nezpůsobila, ničemu neuškodila ani nepomohla, nicméně chybou asi byla. Ale zpátky se už vzít nedá.  

6. Tento krok mého zaměstnavatele byl jedním z posledních důvodů, které vedly k ukončení pracovního poměru s touto firmou z mé strany.  

7. Když se posléze rozhodovalo o výběru vítěze tendru a následně o zrušení tohoto výběrového řízení a vypsání nového, už jsem u toho nebyl. Tudíž mohu jen těžko být odpovědný za to, že nakonec byla vybrána právě PREFA-BETON Cheb ve sdružení s Thermia Bau.

8. Pokud firma v novém výběrovém řízení podala nižší cenovou nabídku než v předchozím, měli by se novináři zeptat majitelů firmy, na základě čeho ke snížení této ceny došlo.   9. Vyšetřování policie jednoznačně vyloučilo, že by má účast při otevírání obálek byla porušením zákona. Zákon o veřejných zakázkách, jak dnes tak před čtyřmi lety,  jednoznačně definuje střet zájmů až od úrovně výběrové komise. U komise pro otevírání obálek podle zákona platného jak dnes, tak před čtyřmi lety, žádný střet zájmů není. Pokud přesto Evropský úřad pro boj s podvody (OLAF) došel k jinému závěru, zřejmě zná nějaké české zákony o kterých neví ani česká policie.

pokračování: 

10. Rekonstrukce Becherovy vily byla prošetřována jak Policií ČR, tak orgány EU. A i když opozice mluvila o pochybeních za desítky milionů, byly nalezeny nesrovnalosti v souhrnné hodnotě 19 tisíc korun. Podotýkám, že hodnota celé stavby činila téměř 85 milionů korun.  

Tolik fakta. Co z nich vyplývá pro vás, to si zodpovězte sami. Pro mně z toho ale rozhodně vzešla tři velká ponaučení. Ne vše co se dělá s dobrým úmyslem musí skončit dobře. Ne vše, co se zdá být pravdou jí také doopravdy je. A ne vše, co se zdá být špatné, špatným skutečně musí být. Poučen z předchozího totiž už podobnou chybu nikdy neudělám.

Jen na do vysvětlení.....byl jsem v komisi pro otevírání obálek. Dle tehdy a i dnes platného zakona o veřejných zakázkách, nedochází v této komisy ke střetu zájmu. V zákone je jasné definován střet zájmu až od komise výběrové. Na dokreslení, toto výběrové řízení bylo zrušeno a vypsáno znova, už bez mé jakékoliv účasti. Dnes je pouze otazné, nakolik jde v teto věci o "pravdu" a nakolik o to "kopnuti" si do socana za každou cenu.......

Tak jsem si přečetl článek a diškuz a je to zajímavé. Tak Kuba byl obchodním ředitelem a nevěděl o podání nabídky. No nabídku nemůže podat "majitel" firmy, ale jen statutár(ři). Dále nepředpokládám, že ji zpracovával statutár a jeho rodina, ale spřátelená (která neměla čísla) firma v utajení. To se měl Kubíček dozvědět od svejch podřízenejch, bez nich by to nešlo. No a pak stačilo se postarat o to,  aby firma nevyhrála. Ale snad vyhrála. A byl by klid

Kubula by si měl uvědomit, že ve funkci obchoďáka byl jen pro své politické ambice, protože praxi měl nulovou a vzděláním by "prasečkář", tedy jen pomocník pro zootechnika v nějakém, díky zemědělské protekční poloitice EU, krachujícím JZD. Na jeho omluvu lze říci, že EuroÚředníci jsou na tom podstaně hůře jak s charakterem, tak i vzděláním, praxi a schopnostma

Pěkné ráno, pan Pánik je klasická vykutálená postavička české politiky  - lhostejno z jaké strany. No nic, hrát hru na zlé novináře, co chtějí jen kopat do chudáků členů ČSSD, upravují články, překrucují pravdu ( doufám, že se k nařčení vyjádříte, pane Zemane) ... se prostě dlouhodobě vyplácí. Koukněte na Klause, lidem přece nevadila masivní nefér amnestie, jednoznačně protěžující určité nadlidi v této zemi. Byla nebo je to přece politická hra pravdoláskovců a podobné občanské verbeže proti VK. Nebo Zeman a jeho křišťálově čisté financování. Také nám nejde o fakta, ale o to, ublížit bývalému členu socdem.... Je to jednoduché, podstatné je, udělat ze sebe chudáka, kterému chce každý ublížit. Skoro každý z nás, kdo umíme číst a psát jen trochu bez chyb, neživíme se rukama, leze do postele se svou postavičkou Voodoo představující nějakého sociálního demokrata a před usnutím do ní píchá a štípe.... Ne dál už vážně. Ani pan Pánik nevěří, že by někdo věříl, že o ničem nevěděl. To je prostě jasné. Co ale může dělat? V zásadě jsou tři možnosti. První - čestná cesta. Udělal jsem chybu, mám máslo na hlavě a nejde zrovna o drobné a tak se prostě omluvím a zmizím z veřejného života. Jsme ale v ČR a nikoliv někde ve Švédsku a tak takhle asi ne. Druhá - česká klasika. Zalezu a počkám, až se to přežene. Když se někdo bude blbě ptát, budu zapírat a ještě blběji odpovídat. Čím méně se bude mluvit, tím lépe, jisté je, že se dříve či později objeví další kauza u někoho jiného a ta moje prostě odezní. A konečně třetí - říkejme jí česká klasika II.  - Nezalezu, když se bude někdo blbě ptát, opět budu ještě blběji odpovídat, zapírat, fabulovat a zatáhnu do toho tu vyzkoušenou hru na chudáka socdemokrata ( případně celou socdem), do kterého si chce každý kopnout, je to přece tak moderní.

Pane Pániku, dobře víte, že nejde o sociálního demokrata. Jde o Pánika, který se trapně a směšně vymlouvá, aniž by férově přiznal chybu a vyvodil z ní patřičné důsledky. O nic víc.

Já nic, já muzikant...

Bohužel nejsem muzikant, ale tanečník