Hodně záleží na tom, o jaký typ zabezpečení se jednalo. Starší systémy jsou primárně spojeny s nejbližší stanicí, kde svítí žárovka, když přejezd funguje (tuto informaci může ukládat počítač), novější typy jsou vybaveny paměťovou kartou, na kterou ukládají přesný čas a událost, která nastala (např. že byl aktivován výstražný signál) a všechny poruchy.
Vlastní přejezd je zapojen tak, že všechny prvky jsou zdvojovány - např. každá žárovka je dvouvláknová (atd) a je dělán tak, aby v případě, že zjistí svojí poruchu, automaticky rozsvítil červenou pro auta. Navíc když je propojen se zabezpečovacím zařízením, tak hlásí zabezpečovačce svůj stav stav a pokud nenahlásí korektně zabezpečený přejezd, tak zabezpečovačka neumožní vlaku vjet do úseku s přejezdem. V zahraničí (západním směrem) jsou přejezdy, které nejsou zapojeny do zabezpečovačky nebo nejsou ovládány manuálně, vybaveny vlastním semaforem (přejezdník), který udává strojvůdci stav přejezdu - pokud by přejezd nebyl zabezpečen, tak fíra nevidí "OK" signál a musí zastavit vlak.
PS: Jedná se o souhrné vysvětlení, je více různých typů a konkrétní řešení závisí hodně na výrobci, typu a stáří přejezdu.
