Je to jinak!
Benedikt XIV na rozdíl od svého předchůdce nebyl zdaleka tak konzervativní. JP II. byl sice spontánní charismatický člověk, který však na druhou stranu chtěl jednotný hlas církve, potlačoval názorovou pluralitu a v teologických otázkách, kde preferoval svůj postoj vůči vyjádření skupin teologů, inklinoval k rigidním postojům.
Současný papež, byť dlouho působil v "konzervativním dohlédacím úřadu nad čistotou víry" je člověk, který otvírá vatikánské archivy, nebojí se vyjadřovat ke sporným otázkám a jeho teologické dílo je poměrně progresivní.
Ohledně lefébristy, biskupa Williamsona se bohužel traduje (tak jako v mnoha jiných případech) nepřesná informace. Williamson byl exkomunikován poté, co svým jednáním vystoupil proti autoritě církve. Po letech svou chybu uznal a podřídil se opět této autoritě. Svatý stolec jej tedy dle církevního práva přijal zpět. Teprve pak se objevil předtočený rozhovor, ve kterém Williamson zpochybnil šoa (čímž mimochodem překvapil i řadu těch, kteří jej znali).
Podobně tzv. pedofilní aféry kněží byly časovanou bombou, která mohla (a snad i měla) vybuchnout již dříve, avšak stalo se tak až nyní. Kromě případů relativně nedávných se tak objevila spousta dosti starých případů (ať již prokázaných či neprokázaných), nicméně papež se jim postavil čelem a rozhodně jej nelze obviňovat z mlžení či nečinnosti (setkal se osobně s mnoha obětmi, prosil za odpuštění, podnikl kroky do budoucna, napsal velmi ostrá slova vůči pachatelům, která nemají v historii církve obdoby).
