Zmlátit dítě je jednodušší než ním mluvit. Zmlátit dítě je známkou lenosti a nedostatku fantazie rodiče. Nevím co si počít, tak ho prostě seřežu. Jak snadné.

Trvám na tom, a nejsem naštěstí sama kdo ten názor zastává, že dítě lze dobře vychovat i bez bití. 

Bývaly časy, kdy bylo normální občas plácnout i manželku, že. Bývaly časy, kdy děti rodičům vykaly a rodiče jim určovaly nevěsty, ženichy, profese. Do těch časů patří i ty středověké názory, jako že škoda každé rány co padne vedle či že psa taky člověk občas praští.

Zmlátit dítě tak, že má na zadku jelita, asi není úplně kriminální čin, ale autor takového výprasku má zjevně problémy se sebeovládáním. 

Dítě, které je bité, samo jednou bude bít své děti.

Nakonec, vážení zastánci středověku: jak se chováte ke svým dětem, tak se jednou budou ony chovat k vám.

Doufám v to, že se ke mne děti budou takto chovat Mám tři. To bude paráda. Syn, kterého jsem občas inzultovala mě dnes chodí tulit, hladí mě po vlasech a se smíchem přiznává, že ty šedivé vlasy mám z něho. Každé dítě je jiné. A to Vás nenaučí žádná příručka ani učebnice speciální výchovy.

Největší problém dnešní společnosti je v povrchnosti a jakémsi alibismu. Lidi nevěří státu a úředníků, ale když jsou svědky nějakého problému kde by mohli sami pomoci, nenapadne je nic jiného než volat policii, sociálku atd.. Nedávno zde byla informace o malém dítěti, nalezeném 30m od domu,  které si otevřelo dveře a vyšlo z bytu. Nikoho nenapadlo se dítěte zeptat kde bydlí, hcvíli s ním počkat a hledat - hned nějaký chytrák volal policii. Než přijela, matka už se po dítěti samozřejmě sháněla a našla ho.. ale už měla popotahování s policií a sociálkou. Ono vytočit policii je samozřejmě snadnější než se trochu zajímat a sám snažit pomoct. Někdy mi to přijde, že jsme národem udavačů...

nejvíc mě zarazilo, že jí práskla nějaká osoba z psychologické poradny, kam přišla pro radu. Za to by jim měli zavřít ordinaci

Pokud to tak bylo, je to snad porušení mlčenlivosti. Takový důkaz by ani neměl být soudem připuštěn.

Své děti jsem fyzicky potrestal 2x v životě.

Vždy to padlo na ornou půdu i když mě to bolelo snad více než je,ale fyzický trest (s rozmyslem),je poseldní, ale nejúčinější prostředek pro uchování klidu a poslušnosti.

Když vidím dnešní OSOBNOSTI(např.tříleté) , tak se budu bát brzy vyjít na ulici

Když vidím diskusní příspěvky některých extremistických humanistů, kteří nám tu plácají o tom, že dát dítěti na zadek=pro dítě doživotní trauma, ztráta sebevědomí a další následky, nedivím se, že nám po ulicích tolik "osobností" běhá. Právě tito super inteligentní rodiče ctící bohulibé zásady humanity vyhnané do nesmyslného extrému totiž vychovávají ony úžasné a seběvědomé ratolesti, které cizímu dospělému, který je přistihne při něčem nekalém a dovolí si je pokárat, nadávají slovy tak sprostými, že některá onen dospělý ani nezná. Ratolesti hrdé natolik, že neuznávají jakoukoliv autoritu a jsou v 10ti letech schopné vyhrožovat svým učitelům apod. Když si vzpomenu na svoje dětství (a není to tak dávno, 10-15 let), nikdy bych si nedovolila to, co dnešní děcka, a to jsem nebyla žádný andílek, co by nikdy nedělal průšvihy. A když jsme nesli ze školy poznámku, nebo nás někdo ze sousedů chytil při nepleše, šli jsme domů s nevyhnutelným očekáváním, že budeme potrestáni, což se taky stalo. Asi jsem divná, ale přijde mi to logické. Jenže dnešní pseudohumanisti vedou děti jinak. Když si přijde soused stěžovat, že chytil jejich úžasné dítko, jak mu venku likviduje majetek a po jeho okřiknutí ho dítko počastovalo pokřikem "Co na mě k***a řveš ty č*****u, co je ti po tom p**o apod.", rodiče místo výchovných pár facek, které by děcko zasloužilo, ještě seřvou souseda, co si dovolil omezovat jejich dítě v jeho osobní svobodě, A totéž s učiteli. Odkdy je proboha normální, aby rodiče chodili řvát na učitele, co si jako dovolil dát jejich osobnosti poznámku, když ta přece jenom rozmlátila ve třídě okno z frajeřiny a tak je to přece v pořádku, nechť se dítko může svobodně rozvíjet v čemkoli chce?! S takovouhle nám tu budou za chvíli po ulicích běhat jen samí grázlové, ale hlavně, že to budou "osobnosti" a jejich rodiče budou hrdí, že jejich dítka nikdy nezažila pár facek a nemají tak určitě žádné "trauma" z dětství. Že ale nemají ani žádnou úctu, k nikomu, ničemu, to jim nevadí.

Každé dítě je jiné. Pamatuju si, jak si mne učitelky na 1. stupni chodili ukazovat po celé škole. Táta mi dal tehdy facku, že jsem měl prsty na tváři 2 dny.

Byla zasloužená, což jsem nepopíral, ani jsem nebrečel. Bít mě nemělo smysl....skončilo to zpřelámanou vařečkou, či rozstříhaným páskem do tátových kalhot. Ale nikdy jsem neplakal, když byl trest. Též musím upřesnit, že mne rodiče nezbili více jak 5x za celé dětství. Mnohem více na mne zabírali represe.

Nyní mám vlastní ratolest a nabírám vlastní zkušenosti. Myslel jsem, že výchova bude probíhat bez sekané, ale realita se změnila, když měl syn > 3 roky. Jeho psychika se rozvíjí, s tím osobnost i vzdor autoritě. Jednoho dne prostě veškerá komunikace, mimika a zvyšování hlasu naprosto selhali. Bylo nutné trestat. Tedy byla prdelačka, což byl pro kluka šok. Plakal, až mi to rvalo srdce a sám pro sebe jsem si řekl, že už to nikdy neudělám. Kupodivu to není třeba, neb stačí vyslovit hrozbu a tvářit se zarputile.

Jsem přesvědčen, že zproštěná mamina už kluka nikdy tak neseřeže a i kluk si bude pamatovat, že vzdor a "vytáčení" se může ve zlé obrátit. Nakonec celkem dobrý výsledek a přístup justice.

A co dítě, co násilí prostě neustoupí. U dospělých to obdivujeme, že je nezlomilo mučení. Tohle v zásadě není nic jiného, než že si člověk i proto násilí stojí za svým. Málokteré dítě dělá úmyslně zlé věci, pokud to nemá patologickou příčinu.

Dávnější  komentář ironizující pohked jakési Džamily na výchovu dětí.

Zpráva z deního tisku roku 201…Včera byla u okresního soudu v B.  zatím nepravomocněodsouzena Eva K. k podmíněnému trestu odnětí svobody na  3měsíce, s odkladem výkonu na 2 roky, protože  v lednuněkolikrát uhodila svého šestiletého syna přes hýžděvařečkou za to, že se válel po právě vyžehleném prádle. Přistanovení trestu bylo přihlédnuto k současné hospitalizaciodsouzené po zranění, které ji způsobil syn hozením horkéžehličky.   Obrana byla soudem vyhodnocena jakopřiměřena, vzhledem ke vzájemnému poměru hmotnosti útočníkaa napadeného a také proto, že útok mohl pokračovat. Srozhodnutím soudu vyjádřil spokojenost  také advokátbývalého manžela odsouzené,  Adama K. a sdělil přesvědčenísvého klienta, že rozsudek  po nabytí právní moci budedůležitým argumentem při dalším rozhodování soudu ve sporu opředání syna do otcovy péče, Matka je v současné době vestabilizovaném stavu a zdravotní pojišťovna si již nechalazpracovat znalecký posudek, na jehož základě rozhodne jakou částnákladů na zdravotní péči pacientce uhradí, vzhledem k tomu, žeodsouzená si přivodila zdravotní újmu sama svým protizákonnýmjednáním, což její pojistka nepokrývá.

Toto je vtip, nebo se to skutečně odehrálo?

Asi je dobře, že se to dostalo k soudu, protože když matka, která se o dítě jinak vzorně stará, ho seřeže tak, že si nemůže sednout, asi všechno v pořádku nebude, a určitě je dobře, že soud rozhodl, jak rozhodl.

Děti mám dvě, neuhodil jsem je nikdy, a chci věřit, že to tak půjde i nadále.

divne, ja teda pokud me pamet neklame nikdy neprastil zadne ze svych deti natolik, aby mely byt jen otisk ruky na kuzi ale na takove ty jejich drobne provokace jsem vzdycky provedl nejakou protiakci, minimalne to skoncilo dloubancem pod zebra nebo tahanim za ucho. Ani je to nebolelo, lumpy, ale dulezite je to divadelko sehrat a hlavne se u toho za zadnou cenu nesmat a tvarit se HROZNE VAZNE, coz je kolikrat fakt problem. Podle me neni ani tak dulezita intenzita trestu, ale 100% duslednost.

A proč se skrývá identita rodičů, o nichž právě soud usnesl, že jsou bez viny?

A není ani důvodu skrývat identitu dítěte, které se přece - jak plyne z rozsudku - nestalo obětí trestného činu.

Mně je to jedno, že to nezveřejňují. Nijak po jejich identitě neprahnu a oni budou mít aspoň klid.

Jen bych příznivce rázné výchovy bez "falešné pseudohumanity" rád upozornil, že soud neschválil tělesné tresty jako legitimní výchovný prostředek, pouze konstatoval, že v tomto případě jednání matky nedosáhlo intenzity trestného činu týrání svěřené osoby.

Ale vlastně je to informace i pro opačný extrém.

Kdyby měl jít před soud každý, kdo dal dítěti na zadek vařečkou (a nepoškodil ho tím na zdraví), tak se soudy nezastaví (má dcera jako malá dostala vařečkou 1x v životě)... Kolik dětí je doopravdy týraných (připínáky v botách, hladovění ap) - to by měla soudy řešit DŮRAZNĚ, a ne tohle... Pak nemají čas na důležité případy...

Tohle nebyl běžný výprask (viz následky), tak se to dostalo až před soud. Za mě - v pořádku.