To je pravda... není napsáno, že stáli proti sobě. Já se jen přiklonil k pocitům mých příbuzných, otce, strýců i sousedů. Jsme z Hlučínska,, takže oni si 2.sv.  odbyli s Wehrmachtem, Za mířidly svých zbraní viděli umírat spoustu nepřátel... vždy v tom však byla  lítost nad smrtí protivníků, nikdy nenávist, pokud někdy začali vzpomínat.

Patří k reakci níže.

Zaujal mne jeho přístup, jeho smutnění nad smrtí dědečka té Vietnamky. Jaký rozdíl proti vyjadřování některých našich "bratří odbojářů". Ano, pro toho "amíka" to byl nepřítel, ale stále to pro něj byl člověk. A ne "komouš" které bylo třeba podřezávat a střílet do ksichtu na potkání, přestože se jednalo o lidi na té nejnižší  úrovni. Nechybí tomu člověku úcta a pokora, ač by o to nestál, hned bych s ním šel "na jedno", a nejen to....

Zřejmě jste vz článku vyčetl něco více než tam je. V jaké armádě bojoval děda té Vietnamky?

Tak bych ho pozval k nám, máme na radnici také desku, kde stojí poděkování Američanům za osvobození 7. května 1945. Pozval bych ho pak na oběd do baru Miška, který už 12 roků vedou Vietnamci ze Saigonu.

Dobrýýýýýýýýýýý.

jo ještě před pár lety kdy ČR nešla takhle do kopru tak jako teď , tak sem míval vlastenecké choutku též vstoupit do armády, teď když je těch pár let pryč a já jsem zletilý že bych vstoupit mohl, tak si říkám že to nemá cenu když vidím ten humus co se děje "nahoře"