Mrzí mě, že autor si nezjistil mnohem více, takže lehké korektury:
- písemnictví v kazašském jazyce je otázkou zhruba posledních 100-120 let. Do té doby se paměť (písně, eposy apod.) rozšiřovaly ústně, především pomocí pěvců (akynů). Jistě, pokud budeme brát jiné turkické národy na území dnešního Kazachstánu, potom se arabské pímo používalo již v 10. století. V takovém případě je však spravedlivé přiznat, že turkické, respektive prototurkické národy používaly i runové písmo (například Orchonské nápisy v jižní Sibiři). Nevelká písemnost na tzv. čagatajském jazyce (jazyk potomků Čingischána) se používala i v době Kazašského chanátu (15.-17 století).
Na konci 19. a na počátku 20. století někteří intelektuálové z řad kazašské elity prosazovali zavedení arabské abecedy v kazašském jazyce, jiní hovořili o azbuce, dokonce se arabským písmem i azbukou objevilo několik časopisů v kazaštině.
Arabská grafika pro kazaštinu byla upravena v roce 1924 a o pět let později při reformě všech středoasijskských jazyků bylo zavedeno latinské písmo podle modifikovaného tureckého vzoru (mj. u této ideje opět stál Stalin) V roce 1940 došlo ke změně na azbuku, ve které je momentálně zapsána drtivá většina literatury.
V současné kazaštině se používá několik druhů písem - v Ujgursku je kazaština psána arabsky a v Turecku se neoficiálně používá latinka.
Jinak zkušenosti s přechodem na jinou abecedu je v současné době spíše negativní - v Uzbekistánu jsou výsledky spíše poloviční, v Turkmenistánu byla latinka zavedena dost silou a v Ázerbájdžánu jsou z toho dodnes značné problémy. Nicméně ázerbajdžánština může těžit z blízkosti k turečtině (stejně jako moldavština si může pomáhat rumunštinou). Podobnou oporu kazaština nemá.
