...

Problém vidím v tlaku na publikace. Dneska není publikace prostředkem pro diskusi o problému, prostředkem pro oznámení objevu, ale spíše cílem. Tento tlak se dá řešit tím, že člověk má prostě vytipované konference, které fungují jen jako byznys. Jsou sice hodnocené, ale přijímají většinu publikací a odpublikování si nechají řádně zaplatit. V takovém případě by plagiátorství či falšování výsledků nebylo zase tak strašné, protože ty publikace tam stejně nikdo nečte; možná jen člověk, který nadšeně do vědy vstoupí než zjistí, o co tam jde.

Další jsou "publikační kliky", kdy vědci mají známe a funguje to na principu "já podrbu tebe, ty mě". Na některé hodnocené časopisy existují pořadníky, které jsou dány spíše politickým rozhodnutím než kvalitou článků. Článek samozřejmě musí mít nějakou kvalitu, aby byl přijat; ale dále se rozhoduje asi takto: tato univerzita mám právo na dva články, tato na tři, tato na jeden, ...

poctivost se u nas proste nevyplaci

Zrovna ten Bezouska mel byt dost rekordman v ziskavani grantu. Ted je jasne, ze to byly vyhozene penize - jen je pouzival na zakryvani svuch predchozich podvodu. Pritom slo o baliky, z kterych by skromne vyzilo nekolik poctivych tymu.

Re: poctivost se u nas proste nevyplaci

Sice nevím přesně, o co ve vámi zmíněném případu jde, ale pravdou je, že nepoctivost se u nás často vyplácí. Problém je v tom, že se nad nepoctivostí dlouho přivírají oči. Zvláště pokud daný pracovník má příslušné tituly (čili prestiž a jdou na něj peníze) a pokud umí sehnat peníze z grantů a jiných zdrojů a pokud dost publikuje. Ze začátku, když se nad tím přivírají oči: "přecejen je to kolega a své povinnosti si plní". Bohužel většinou to naroste do obludných rozměrů a je to pak jen horší.

Poctivé jednání se vyplatí jedině v případě, kdy je nepoctivost okamžitě trestána. Pokud tomu tak není, je nepoctivé jednání pro mnoho lidí až příliš lákavé. A k tomu bohužel dochází u nás. Vemte si například cestovky: podnikatel několikrát zkrachuje a přesto může zakládat nové cestovky. Nebo politici, kteří neplní, co slíbili a jen se přesouvají z pozice na pozici, ze strany do strany. Nepoctivost je u nás bohužel rychlou cestou k úspěchu a tresty za ní  nejsou prakticky žádné.

...

Dnes se stala věda povoláním. Už není vášnivým koníčkem několika málo finančně zabezpečených a/nebo snílků. Určitě bych v souladu s článkem netvrdil, že většina vědců jsou podvodníci. Avšak díky tomu, že vědu dnes dělají lidé, kteří k ní nemají vztah a díky nesmyslnému tlaku na počet publikací vznikají velmi prapodivné způsoby. S autorstvím publikací se čile "obchoduje" (já tě připíšu dneska, ty mě zítra), školitelé se připisují na práce svých doktorandů jen za to, že jim článek někde protlačí, časopisy vyžadují, aby byly citovany v článku, jinak jej nepřijmou; články se recyklují; píší se neustále nové knihy, které jen trochu jinak řeknou to, co vyšlo v jiné autorově knihe před rokem.

Na druhé straně plagiátorství či falšování údajů není u špičkových článků rozhodně pravidlem. Osobně jsem se setkal s plagiátorství zatím jednou a podle všeho se spíše jednalo o omyl (kolikrát člověk něco napíše a nevzpomene si, že to před rokem četl).

hm-vědci vymýšlí

a patentové úřady přesouvají vynálezy do utajení.

v Česku ANO

Co treba třeba Bezouška  -  už se omluvil za ty svoje podvody?

Nebo Zahradník  -  už se omluvil za ten neexistující  "veleobjev" Krakatenu?

Re: v Česku ANO

Zahradník je případ sám pro sebe - ten má na svědomí i horší kousky:

http://members.tripod.com/gamma_photon/