Udavač

Ale ten udavač opravdu existoval..byl to místní obyvatel, který Valčíka a jeho rodinu dobře znal..a udal jej se slovy, že je to syn místního kováře. A důvod? Vidina peněžní odměny.. Bohužel si ji moc neužil..neunesl tíhu svědomí a spáchal sebevraždu.. Naší rodině tím už ale život nevrátil. Přesto se ale obávám, že i bez udání by je gestapo stejně našlo..dříve nebo později. :(

Re: Udavač

"syn místního kováře"? Tomu nerozumím. V článku se píše "otec je obecním sluhou". A koho by našlo (v množném čísle)? Rodinu Valčíkovu nebo výsadek? Pokud rodinu, mám tomu rozumět tak, že teprve udavač spojil fotku na nárožích s rodinou Valčíkovou? A pak již stačilo sledovat?

(Mj. naši rodinu potkalo něco podobného. Děda, zastupitel obce, z udání vykličkoval, podepsal ligu proti bolševismu. A doplatil na to po válce.)

Napadá mě, jaká tahle situace měla řešení? Já bych kluka vyexpedoval z baráku a šel ho napráskat, třeba že požadoval pomoc a mluvil o Slovensku. A měla by to udělat rodinná rada. To by snad byla šance jak předejít rodinné tragédii. Ale nevím jak to chodilo. Dva týdny ukrývání by neodiskutovali a pak, po atentátu, zda by jim to vůbec k něčemu bylo. Popravovali se rodinní příslušníci parašutistů bez ohledu na nějaké ukrývání a udání. Resp. k vaší poslední větě, jediná šance tedy byla, pokud by identita atentátníků zůstala ukryta až do konce války. Ale zde úřadoval Čurda.

Zajímavý by byl příběh toho udavače

Zdá se mi rozsah udání, počet míst a osob nad síly nějakého náhodného souseda. To spíš odpovídá někomu, kdo celou rodinu osobně znal. Jeho motiv by byl podstatnou informací. Majetek? Sousedské spory? Politika? Strach, že o věci věděl?

Re: Zajímavý by byl příběh toho udavače

Napadá mě ještě jedna spekulace. Dnes je módní vše svádět na udavače, ale Valčíkova identita byla prozrazena, to snad přímo patří k policejní práci, hlídat byt hledaného, případně rodiče. Pak stačilo vzít záznamy a bylo zřejmé, že se na strýce přišla podívat půlka rodiny. Musel u toho být vůbec udavač?

Čest jeho památce !

...

Byl to Valach jak řípa  Věděl, že z lidí lze mít strach, ale není čeho se bát. Jistě s úsměvěm na rtech kráčel smrti vštříc, věřím mu.

Oldřich Pechal - paraskupina Zinc

Prošel si tím nejhorším mučením(bitím, bitím chodidel, poléváním horkou vodou a následným zmražováním, drcením celého těla, popalováním kovem, biografem- místnost,kde vyslýcháný seděl proti bílé zdi a za jeho zády mlátili někoho jiného.Vyslýcháný slyšel jen nářek a netušil co ho bude také čekat...) Přesto byl Pechal jako skála. Nepromluvil ani slovo. Pak přišla rána. Do jeho cely přivedli gestápaci jeho matku, otce, sestru,švagra a jeho úplně malého synovce. Buď promluví nebo je všechny okamžitě zabijí. Pechal koukal na svou rodinu a pak se pohrdavě podíval na gestapáky a s ledovým klidem se opět položil na svoje lehátko. Neřekl nic. Možná si uvědomoval ,že je zabijí stejně-ikdyby promluvil... Před jeho očima mu zabili nejbližší a pak jeho.

Re: Oldřich Pechal - paraskupina Zinc

K Pechalovi a Mašínovi se gestapaci báli chodit sami. Chodili min. ve dvou.

Ve vztahu k těm, kteří ač bez viny museli zemřít

za tento čin západního odboje, to plánovači museli předpokládat, není toto hrdinství až tak kulaté ...

Re: Ve vztahu k těm, kteří ač bez viny museli zemřít

ti lidé na rozdíl od vás, něčemu věřilia dokázali tomu obětovat i to nejcennější. Oni se neptali, proč a co za to...

Dilema

nemůžu se rozhodnout jestli tohle již není za hranou. Absolutně si neumím představit, jak bych se s takovým rozhodnutím měl vyrovnat. Dle mého názoru byla osudová chyba vracet se domů, snažil bych se držet rodinu co nejdále.

Třeba lidi co je ukrývali a nedmítli pomoc zaslouží nezkonalou úctu, protože věděli co je čeká a necouvli ( viz předchozí články ) ale ohrozit rodinu tak neuváženým rozhodnutím bylo nešťastným rozhodnutím.

Re: Dilema

Oni by si je našli i kdyby se domů nevracel....