- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
gen. Pinochet, ikona a vzor našich nejuvědomělejších pravičáků - ten přece dělal jen to nejlepší a všechny ty tisíce mrtvých byli jen levičáci a socky, kterých není škoda, tak jaképak zločiny. Redaktůrku, dejte si pozor, ať také jednou neskončíte ve sprchách nějakého stadionu s dírkou v hlavě za rouhání se památce svatého Augusta P.
Pinochet dokázal zabránit občanské válce a zvládl to s významně menším počtem mrtvých, než stála třeba Libyjská takzvaná "ochrana civilistů"...
Takže před Pinochetem smeknout...
a já bych chtěl k vánocům lední medvíďátko...
I kdyz nejsem tak chytry jako ty, tak sem hezci a vice sexy !
Jen sem chtel pripomenout soudruhum, ze vudce Mussolini milovany svym lidem mel podobny konec jako vudce Kaddafi milovany svym lidem. Lid ho nakonec lynchoval dost surove
Mussolini byl agresor, zatímco Libye byla napadena Severoatlantickým paktem. Ale na všechny agresory jednou dojde.
Na rozdíl od Lenina, kolegy s zenevskeho exilu však Mussolini nevyhlásil třídní boj, ale program překlenování třídních rozporů. Tyto spolky pak po celé Itálii nejprve zarazily pokusy o bolševické povstání a v říjnu 1922 (přesně 28.X.) „pochodem na Řím“ vedeným všemi 40 poslanci fašistické strany, v jejichž čele mašíroval Mussolini, získaly rozhodující moc v zemi a Benito se stal předsedou vlády Nu a pak tedy postupně nastal v zemi politický systém zvaný fašismus. Protože to opravdu na čas a ve srovnání s jinými zeměmi vypadalo jako dobré řešení sociálních problémů, příklad si brali i jinde a vzniklo z toho hnutí věru mezinárodní. Že prosakovaly pověsti o nevybíravých prostředcích tohoto režimu? Vlaky jezdily přesně, nezaměstnanost klesala a dokonce britská atentátnice na Mussoliniho (ustřelila mu špičku nosu) byla jen vypovězena ze země. Takže fašisté byli i u nás docela obyčejná levicova politická strana jako třeba komunisté, případně národní socialisté.
Na rozdíl od pozdějších nacistů (národních socialistů německých a dělnických) nevyznávali fašisté italští, ani jejich pozdější španělská odnož falangisté, antisemitismus a členy Velké fašistické rady byli i Židé, a to v procentu vyšším než zemský průměr. Překonávání třídních rozporů dělo se zejména za pomoci odborů, kterým dána pravomoc nad zaměstnavateli (kamž vykročil i náš nový zákoník práce) a byly to také odbory, kdo jmenoval zákonodárné sbory. Proslavené hlavně tím (také odněkud známe), že se jejich svobodně zvolení zástupcové svrchovaného lidu nebyli schopni dohodnout vůbec na ničem. Tím (jaksi) odstraněno všeobecné hlasovací právo, základní to pilíř demokratického mravu. (Dělo se postupně, nikoli hned roku 1922, například censura zavedena až 1924). Členství v odborech bylo, jak jinak, než povinné. Obdobně zdravotní a sociální pojištění, ani všude v Evropě tehdy věc nikoli běžná. Však když se mělo zavést i v Československu, naši komunisté silně protestovali.
PInochetův režim nebyl "fašistický", soudruhu, nedojímej. Pinochet udělal správnou věc, skřípnul vám típec.