- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"Musíme si zvykat". Jsme v 21 století. Vzpomeňte, kteří jste zažili zdravotnictví před rokem 1989.
To jsme se se západem, nemohli v uvozovkách, rovnat. DNES máme vymoženosti o kterých se nám nesnilo ! Dnes máme plastové židle ! Kdo není kulich, tak má nárok na skvělou plastovou židli. Máme taky skvělé "doktory" , kteří přesto , že berou "nuzné" almužny, poděkují a neodejdou za lepším. Máme skvělé vybavení, máme více CTček než potřebujeme. Máme vstupenky do ordinací a platíme za každý cár papíru, kterého se doktorova ruka dotkne. A léky, no skvělé, některé můžeme nebo spíš musíme koupit, prostě nějak nejsou na seznamu těch hrazených. Drahá operace, proč ne, máš-li dost peněz. Nemocnice skoro jako hotýlek, zaplať za lůžko. Už to brzy bude vychtané, dostaneme pod kůži čip, záchranka přijede pěkně si čipne zda platíte ZP, pak si vyžádá platební kartu a hned to skásne. Pokrok nezastavíš
No, mě v roce 1989 nepustili do nemocnice s ročním synem ani na tu plastovou židli. Rodiče prostě neměli vůbec nárok. Co bych dala aspoň za tuhle nepohodlnou možnost, syn nesl odloučení velice těžce, v podstatě se z toho vzpamatovával skoro měsíc.
Ale je pravda, dnes je jiná doba a pobyt rodičů by měl být samozřejmost. A když už neměli lůžko, mohli umožnit aspoň spaní na karimatce na zemi nebo nějaké jiné provizorní řešení.