V románu Anthonyho Burgesse (a ve filmu Stanleyho Kubricka) Mechanický pomeranč má Alex, psychopat bez výčitek svědomí, oči násilím otevřené dokořán a je nucen sledovat násilné obrazy. Jako Pavlovovu psu je Alexovi vštěpována reakce nevolností na násilí a sex. Tato scéna je stále šokující, ale jako většina science fiction, tak i ona zestárla. Behavioristická psychologie, z níž ta scéna čerpala, dávno ztratila platnost. Strach, že věda bude zneužita k morálnímu vylepšování lidí, dokonce snad násilného, dnes už zní zastarale.