strašné

já bych si neuměla představit, že přijdu o dítě. Ale těm co se rozčilují nad slovy paní psychložky, se musím zmínit o jisté věci. Ať s Vám vzhled či slova paní psycholožka nelíbí, tak říká v podstatě to samé, co potvrdili jedni moji přátelé. Přišli o svou skoro dvouletou holčičku za velmi tragických okolností. Nyní adoptovali již dvě děti. Ale když jsme jednou spolu mluvili o smrti malé, a o tom co následovalo za různé fáze v jejich chování, tak má ta paní pravdu.

/

ostatni diskuse jsou zavrene, jenom jsem chtel podotknout ze rojnice neni nejlepsi spusob hledani. Obvykle se oblast rozdeli na ctverce a ty  se pak prohledaji. na rozdeleni oblasti netreba gps system staci koliky. Pak se posunou dal. Videl jsem policajty na fotce jak delaji tu rojnici, nekteri se usmivali do kameri, jini plkali nebo koukali po hezke kolegini, nekteri nemali ani nejakou palici kterou by mohli rozhrnou listí. takhle opravdu ne.

Jak mohou??

Obézní  psycholožka  s prsteny  a nalakovanými  nehty plká o  tom, jak  se lidé  vyrovnávají  se svou  ztrátou -  nechutné. Rodiče té  holčičky  musí  být  v depresi už  jen  z  toho, jak  se  to  jejich  neštěstí  přehrabuje  a jak  si  o  nem  všichni  čtou. Strašný, strašný  strašný. Nikdo  jim  nepomůže a nikdy  se toho  nebaví. A dvakrát  strašný, že  se něco  takového  může  stát. Ten kdo  to  udělal  -  nemám  slov.

Pohřešované děti

Bohužel je to kruté, ale myslím si to samé, jen si vemte ty rodiče co již několik let a někteří i desítek let  "pouze" děti pohřešují.

Neví co s nimi je. Trpí každé narozeniny, vánoce, každý úklid v jejich pokoji, který neustále nechávají v původním stavu,  protože věří že se vrátí. Tak to je na blázinec.

není smrt jako smrt

Osobně si nedovedu představit, jak bych se s takovou situací vypořádal. Nicméně někde uvnitř cítím, že je nutné rozlišovat. Když se dítěti stane nějaká tragická nehoda, asi by se mi lépe smiřovalo, než s vědomím, že nějaký píp píp píp píp moje dítě znásilnil a zavraždil. Asi bych neměl daleko k "oko za oko", i když to už tomu dítěti nepomůže. Snad když má někdo ještě rodinu a další děti ho může udržet od takových myšlenek...

Re: není smrt jako smrt

Kdybych byl bohatý jako ten pán, tak do pomsty dám klidně všechny peníze.

Mám dvě věty.

Do prčic , nechte pozůstalé, neumím pitvat neštěstí. Co předvádí televze je odporné. Když se někdo chce hńahňat v násilí, tak nerozumím. Asi každému za uši, aby si uvědomil. Mně babička říkala, že neublížíš ničemu co se hejbe, jednou budu ....  dědeček, a snažím se to říkat. Beruška je beruška, kytky rostou, máma s tátou blbnou jako kdysi, i mne učil děda stavět draky, jezdidla, skákal jsem na prkýnkách, lyže to nebyly. Ať jsem si natlouk nbo později,ležel jsem v babiččino pelechu a poslouchal. Verneovky jsem opravoval jako sedmiletý harant a pak jsem pochopil, že je to tajemstvín nikdy nezvládnu. Nic není definitivní. Proč se vrátit do toho poctivého, kde končila hra,  začalo to blbě, toho hráče asi budem hledat těžko.Vraždit, znásilňovat, podle rozhodnutí soudu mám dojem že je to norma.Ztratili jsem schopnost budovat   a hledat normální svět,

co si vzpomínám

Tak v prvních dnech, když se Anička hledala, tak rodina měla nárok na policejního psychologa, dalších spousta psychologů nabízelo pomoc,,atd...To už asi dávno odpadlo, včera pouze policie konstatovala že rodiče informovala a že je s nimi  v kontaktu. Žádná psychologická pomoc už se asi nekonala..

Asi je pro ty psychology přednější  poskytovat médiím hlubokomyslné rozhovory o tom jak se asi rodiče nyní cítí...

Re: co si vzpomínám

To jsou kecy!

Nebude-li pršet, nezmoknem!

Re: To jsou kecy!

V této situaci jsou každá slova kecy.. i ta vaše..i ta moje..ale mlčet je možná nejhorší..

Myslím, že je to docela pravdivé.

Mně po maturitě umřela spolužačka. Stalo se to v roce 2002. Dodnes se s tím její rodiče nevyrovnali, mají doma urnu a dodnes ji nepohřbili. Pořídili si další dítě. Paní dodnes při zmínce o své mrtvé dceři propuká v hysterický záchvat. Škoda, že pro ni ta krutá pravda nebyla i jakousi úlevou. Trápí se neustále už devátý rok.

Re: Myslím, že je to docela pravdivé.

Jenomže to je trochu jiný případ. Tvá spolužačka nebyla půl roku nezvěstná.

takovy clanek do slusneho tisku nepatri

rozhodne bych nechtel pri ztrate nekoho blizkeho cist z verejneho tisku jak se citim / mam citit a jak to prozivam / mam prozivat. jestli chce psycholozka pomoct,  ma se obratit na rodice a ne verejnost.  pripada mi takovy vykrik do davu dost neprofesionalni a jen snahu zviditelnit sama sebe. uprimnou soustrast.

Re: takovy clanek do slusneho tisku nepatri

Ale tenhle článek není pro pozůstalé, snaží se jen přiblížit, jak se rodiče, kteří ztratili dítě, cítí a jak by se k nim mělo stavět okolí. To jsou určitě horší ty články, které popisují, v jakém stavu bylo tělíčko Aničky a kde bylo zahrabáno!