- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Rodilým (etnickým) Němcům nebo Hassanovi, Tárikovi, Kemalovi a Alijovi?????
Gute Nacht, meine liebe Welt.
Simírovi, Dönerovi nebo Sáhibovi
...když mě jeden výbornej kamarád vyčítal, že jsem zastáncem myšlení Friedricha NIetzcheho... Poněvadž to byli nacisté, kteří převzali jeho smýšlení - že člověk dokáže být silný, že dokáže být nadčlověkem, ale s tím rozdílem, že NIetzche mluvil o jakémkoliv člověku, zatímco náckové to převzali čistě a jen na Němce, potažmo na Árijce... Zase v tomto případě na taková prohlášení by si měli dávat politici velký pozor, hlavně z důvodu potenciálního nebezpečení ze strany neonacistů.
tak to věřím, že se konotace téhle věty do Latinské Ameriky k současnému prezidentovi nedonesly. velmi pravděpodobně ho stejně učil nějaký uprchlý nácek a ten už si výklad té písně nejspíš přizpůsobil
Jak už spousta lidí psalo - je to paranoia... 65 let po válce. Ale asi jsou věci, co se nezapomínají. Člověk by řek, že 3 generace poté už se vytratí nabytá negativní konotace z věty, která hlásí něco ve stylu "jsem Němec a jsem na to hrdý", ale zřejmě se pletu
Pro nás je to obtížně pochopitelné. Ale věřte, že jsem na toto téma několikrát se svými německými kolegy narazil a bylo vidět, že řady z nich se to těžce dotýká (zejm. těch starších).
V 50. a 60. letech se jim neustále vtloukalo do hlavy, že druhá světová válka a genocida je jejich chyba, resp. chyba jejich rodičů a oni za to musí pykat a omlouvat se světu všude, kudy chodí. V těchto letech (a tedy v dnešní generaci čtyřicátníků a padesátníků atd.) se vytvořilo umělé těžké trauma, kterého se jentak nezbaví. Ono při pomyšlení na to, že moji rodiče a jejich vrstevníci zavinili zbytečnou smrt miliónů lidí a velkého utrpení jen kvůli rasové nenávisti, se není čemu divit.
Ti lidé prostě nevědí, jestli se mají stále omlouvat, nebo jestli už je to dostatečně daleko za námi a nějak reagovat (čímž mohou zase riskovat). Proto raději mlčí, nebo odpovídají vyhýbavě. Můj německý manažer k tomu vždy řekne bez komentáře a výlet do Osvětimi byl pro něj prý nejhorší zážitek za posledních několik let.
"Voda hučí po lučinách", mohlo by se to brát jako provokační narážku na povodně.
Ted jsem to rekla kolegyni v kancelari. Otevrela pusu a po chvili rekla "Er sollte sich vorcher beraten lassen." Takze tolik ze strany Nemcu samotnych.