Všeho s mírou...

Pokud by se mohl každý doma starat o svoje rodiče a dostával by hezky placeno a fajn důchod, proč by pak někdo chodil do práce? Je lepší být s blízkými doma... Ale kdo by tohle zaplatil? Z čeho, když budou všichni doma?

Máte pravdu, pane ministře

Proč se nevrátit k osvědčenému. Tělesně postižení měli od obce půjčený flašinet.

v pořádku

já bych bych jim dal klidně 20 litrů důchod... to se musí zažít na vlastní kůži.. ti lidé si to opravdu zaslouží

Starejte se o postižené doma

Kamarádka pečuje o dlouhodobě ležící maminku ( 90 let ), ale ještě donedávna pečovala stejně i otce který byl též upoutaný na lůžku po iktu. Dokonce i na důchodovém jí řekli, že to je to dosti neobvyklé když někdo pečuje o dvě osoby. Tak jsem skutečně zvědav na výpočet jejího důchodu. To je závazek na 24 hodin denně, to si mnohdy nikdo neuvědomuje.

Katastrofální přístup ke zdravotně postiženým

je bohužel jak ze strany státu, tak ze strany rodiny. Začíná to již ve škole, kdy rodiče se vehemetně domáhají zařazení zdravotně postižených dětí do normální třídy a jsou v tom podporováni "bezmozkovými odborníky", ale málokdy pedagogy.  Pak následuje tvrdá rána od praxe, kdy zdravotně postiženého člověka nechce nikdo zaměstanat. Soukromé firmě se vůbec nedivím, i když maj zaměstnávat povinnej počet  invalidů. Soukromá firma musí obstát v konkurenci a tak se jim ani moc nedivám. Spiše se divím, že stát nepodporuje zaměstnávání zdravotně postižených ve státních institucících, organizacích ap., jejichž činnost je zcela nebo z části dotována z tzv. veřejných prostředků. Ale to by pak nebyly peníze na poradenské firmy, které radí, to co ma vědět příslušný ouřada, ale za tučný penáz o který se bratrsky rozdělí.

Re: Katastrofální přístup ke zdravotně postiženým

S tou segregovanou školou je to teda pěkná pitomost, na rozdíl od zaměstnávání těch postižených přímo státem. Třeba to časem napadne i pana ministra.

To jsou tedy bláboly první třídy

Momentálně mám doma babičku s Alzheimerem. Samostatně zvládne (bohudík) leda vykonávat potřebu (zatím). Řízení o příspěvku na péči se táhne již 3/4 roku (momentálně ve fázi odvolání u krajského úřadu), minulý týden jí napsali, že se má příští měsíc dostavit k posudkové komisi na MPSV. Komunikace s úřady skutečně prvotřídní, inteligentní úřednice na sociálce odmítla převzít odvolání s tím, že plnou moc neuznává, že si to dotyčná má sepsat sama - podotýkám, že babička je v takovém zdravotním stavu, že by ji soud bez jakýchkoliv problému zbavit způsobilosti k právním úkonům. O tom, že by jí snad ustanovili pro řízení opatrovníka, což je jejich povinností ze zákona, samozřejmě taky nemůže být řeči. Na kraji to leží už 3 měsíce. Předpokládám, že to skončí správní žalobou u soudu a to se potáhne až do doby, než babička zemře. Výborně.

Re: To jsou tedy bláboly první třídy

Myslím, že vás velice chápu...a na různé žvásty jsem velice alergická...jsem již důchodkyně a mám starého tátu....i když mimo..nicméně: to co mohu udělám...ale klepu se..když se něco stane...ale všímám si: že "obyčejní" lidé musí jakýkoliv problém v rodině řešit sami....protože byrokratický moloch je nepřekonatelný....navrhovala bych pro státní úředníky buď přímo galeje nebo povinnou péči alespoň na 3 měsíce...aby pohopili o čem je řeč...utěcha moc nepomůže...

Doma a v denním stacionáři

Starání se o postiženého člena rodiny pouze doma je cesta do pekel.Ideální je kombinace nějakého denního útulku a rodinné péče.Matka, která zůstane s dítětem tzv.doma, je po dvaceti a více letech kdy dítě zemře nebo je domácí péče o něj již nezvladatelná, profesně a finančně vyřízená.Daňový odpočet je fajn ale jen když pečovatel nějaké daně platí.Tam kde zařízení pro denní péči o postižené nejsou je ústav jediné řešení.Dlouhodobě nemocní mají vyšší finanční nároky než zdravý člověk a rodina je ohrožena chudobou.Spíš než strkání peněz jednotlivým pečovatelům, by stát měl podporovat denní pečovatelská centra i v menších městech.Prioritou by mělo být zachování kvalifikace a  výdělečné schopnosti všech členů pečující rodiny.Po několika letech nebo dokonce desítkách let péče o postiženého, je už úplně jedno jakou školu pečovatel vystudoval,jakou měl praxi ,jaké ambice.Je vyhořelý,ve svém původním oboru mimo a chudý.

Re: Doma a v denním stacionáři

Zapomínáte na jednoduchou rovnici, která platí především pro bezmocné: jeden rok v ústavu = -5 let ze života, to v nejlepším případě.

Zákon proti zločinnosti je jistě dobrá věc.

Nakonec i Obama postoupil dál se svým zákonem proti neopatrnému či jinak škodlivému postupu bankovních a burzovních úředníků.

Re: Zákon proti zločinnosti je jistě dobrá věc.

... sorry, to patří pod článek o imunitě ....

Dokonalé

Jestli nědko z lidí našim politikům věří, že bude dostávat důchod, tak se šeredně mejlí. Možná to bude pár stovek, ale kdo si nebude ze současné generace lidí v produktivním věku na stáří sám šetřit zemře v bídě.

A péče o postiženého doma? Pokud se jedná o osobu postiženou tak, že vyžaduje trvalou péči, můsí někdo z rodiny být stále doma, což znamená, že nemůže vydělávat peníze, neodvádí daně atd...

Je to prostě paskvil a nic víc.

Re: Dokonalé

Nikdo jim nevěří. Nebude z čeho.

Hm...

Náklad na 1 dítě v Dětské domově je 445 tisíc ročně...takže toto považuji za zalepení huby....a slibovat důchod..no to jsem vysmátá....tohle nové vládě věřit....