- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zastánce radikalismu a separatismu označují politicky „korektní“ představitelé a média hanlivě za extrémisty a snaží se z nich v očích neznalé veřejnosti udělat pomalu lumpy. Chybně a zbytečně...: http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/143146/Radikalismus-a-separatismus-to-nejsou-sprosta-slova.html
zrala na rozsekani na malicke kousicky v dobe evropske integrace
ty belgické se od našeho socialismu zásadně liší - v socialismu nebylo na výběr, tady si můžete svobodně vybrat, koho volit.
Jinak rozpad Belgie je mi úplně lhostejný, jediné, co by mě zajímalo, je, co by se v případě rozpadu státu stalo s královskou rodinou. Ač na té zemi není nic zajímavého ani sympatického, má velmi sympatického korunního prince a princeznu.
Hmmmm,,, to jako půjdeš povinně, "svobodně" k volbám
To bych taky zavedl v České republice - tu povinnou volební účast. Spousta lidí nadává na politiky a nechodí k volbám.
povinne volby tady byly za komancu...koho maji treba volit kdyz neni nikdo schopny? navic trestat za neucast pri volbach ...to je smesne a navic Brusel jako centrum EU by se mel za to stydet.....
Ne že bych byl přesvědčený, že nutit lidi volit je správné... Ale nejsem ani přesvědčený, že to správné není.
Francouzi se na to v r. 2002 při volbě prezidenta masově vykašlali - a málem jim prezidentoval šovinista Le Pen; a u nás volební neúčast taky způsobuje pěkné věci...
jako symbol EU (Brusel) se rozpadne...... To jsou paradoxy, co? Co na to Baroso, Merkel a Sarkozy?
ono to nebude dlouho trvat a cela Evropa se rozpadne
Tohle krásně dokumentuje jak jsou snahy o vybudování jednotného evropského státu utopické a v důsledku nebezpečné. Ani 180 let nestačilo, aby dva sousední regiony dokázaly srůst v jednu zemi a vytvořit jeden politický národ či společnou kulturu. A ani tohle nebrání eurohujerům ve snahu udělat z evropského společenství jeden stát.
Možná máte pravdu, belgické problémy to ovšem rozhodně nedokazují. "Eurohujeři" věří, že společné zájmy evropských zemí jsou důležitější než věci, které je rozdělují, a že 'sňatek z rozumu' zvaný EU je stabilnějším uspořádáním evropského kontinentu, než libovolné jiné vyzkoušené uspořádání. Beze sporu například vedlo k historicky bezprecedentně dlouhému období, kdy spolu členské státy nevedly žádnou válku. Tím se ovšem tento stav stává v představě mladších generací paradigmatem - skoro nikdo nevěří tomu, že by spolu západoevropské země válčily, i kdyby si udržely (resp. znovu zavedly) předválečné, striktně suverénní uspořádání, což je předpoklad značně ahistorický (což neznamená, že nutně nesprávný). Zároveň pochopitelně každá nadnárodní struktura vzbuzuje kritiku u národovců (těch, kteří věří v objektivní existenci a důležitost konceptu národa) a těch, kteří (správně) věří, že ve zcela suverénní zemi by jejich (zhusta extremistické) představy byly realizovatelnější než v EU.