Matky taji a ignoruji znasilnovani vlastnich dcer.
Tento syndrom popsal jiz Sigmund Freud a oznacil jej jako sebezapreni (anglicky znamejsi pod nazvem "self-denial"), coz je psychicky stav reagujici na situaci, se kterou se clovek nedokaze vyrovnat a bolest, kterou zpusobuje, lze otupit jen odmitnutim reality a skutecnosti, tedy sebezaprenim. Vysledkem je, ze clovek si nachazi duvody, jak zjevne dukazy zlehcovat, ignorovat, nebrat na zretel, ci dokonce obvinovat neivnne z jejich priciny. U zen se jedna o psychicky faktor "vyssi priority", kdy zena je konfrontovana s dilematem bud obvinit manzela (a dostat ho tak do kriminalu, a rozbit rodinu) anebo rodinu zachovat, vse ututlat a vsugerovat si, ze se vlastne nic nestalo. Zena sexualne je v situaci, kdy jeji vlastni dcera je pro jejiho manzela pritazlivejsim objektem a primym konkurentem, takze biologicky matka nema duvod dceru obhajovat, naopak, castokrat to vede k tomu, ze matka dceru bije za to, ze si znasilnovani vymysli, v reakci na zjisteni, ze dcera je pro manzela pritazlivejsi.
