Hmm...

Slečno autorko, rozhodně nechci tvrdit, že Vámi popisované příklady nezodpovědnosti neexistují, ale nemůžete snad myslet vážně, že by byly charakteristické pro většinu generace třicátníků. Nenapadlo Vás, že by bylo dobré mít takovýto článek podložený spíš nějakým seriózním sociologickým výzkumem než jen nakupit na sebe pár konrétních příkladů týkajících se statisticky naprosto zanedbatelného množství lidí? Ve spojení s nevalnou kompozicí článku je to pak jenom tlachání na úrovni slohové práce studenta gymnázia.

A mimochodem, vyjeďte někdy za hranice Prahy nebo jiného velkého města, kde zjevně žijete - tamější způsob života bude vypadat trochu jinak (a to říkám jako Pražák, aby mi tu za tuhle poznámku někdo nespílal do venkovanů  ).

Tak pravdivy clanek

na to nemusí být 30letý

jakmile zjistím , že se mnou někdo chodí, prásknout do bot, za každou cenu :)

Na mě to dělá dojem -tento článek- takový..

že autorka se nostalgicky loučí s dobou nezodpovědnosti, která se ji vytrácí v dáli, a která již nikdy nebude, přičemž při jejím ohlédnutím do minulosti dochází k poznání, že nejlepší léta svého života ji v podstatě nic nepřinesla, pouze pusto i prázdno i tisíce stejných vzpomínek z akcí se do sebe prolínajíc. Tyto smíchané a konzistentní vzpomínky na ní doléhají, při deprimujícím zjištění, že vše byl jenom krásný -pro ní v představách navždy nekončící- sen. Avšak realita je jiná, taková, že v konečném důsledku pohledem do minulosti vyvěrá pravda jediná, přírodou  ji v genech zakódováná, znějíc takto: "Svůj život jsi jen prožívala bez začátku i cíle. Já, Příroda, se nebudu řídit Tvým přáním, pouze svým zákonem. A pokud jsem si vynutila Tvojí změnu, nehledej ve mně vinu, neboť moje podmínka byla známá, avšak skrytá v nenasytné naději Tvého srdce, které rádo zapomínálo, co je přirozené, a na svůj osud si vzpomnělo, až když jsem mu to připomněnlo." :-D

Naprosto souhlasím

a nedivím se, že mnoho namyšlených třicátníků tady kritizuje a nechápe.

V zásadě souhlasím

Mě se ten text líbí, jak stylisticky, tak obsahově. Je to prostě o tom, že generace, o které píše, až přílši často nezná pocit odpovědnosti. K druhým i k sobě samým. A musím říct, že s ní v mnoha ohledech souhlasím, byť ne ve všem.

autorka...

Soudim, ze autorka asi nebude sympaticka nenalicena holka prirodniho hezkeho vzhledu, jako z malomesta konce 80. let, ale nejaka moderne, trendove a modne zmalovana a ustrojena, jak se slangove rika, corporate sl_ut. Tak at se nedivi, ze ji bali a opousteji metrosexualove. Svuj k svemu.

nechápu

Nějak mi unikla pointa tohoto článku. Paní redaktorka nám chtěla sdělit, že je něco špatného na tom, když se člověk rozhodne, že bude žít svobodně a cestovat, či co? On je nějaký předpis, že se lidi musí oženit a mít děti nebo co musí dělat? přece stačí, pokud žije jako slušný člověk nebo ne???

Re: nechápu

také příliš nechápu...paní redaktorka nám zřejmě chtěla sdělit svojí domněnku, jak jsme se před cinkáním měli strašně zle, nemohli jsme nikam cestovat, museli pracovat, nemohli si koupit pomeranč či si zajít do jakékoliv restaurace či večírek. Asi nám chtěla sdělit, že teď, dvacet let po cinkání, se máme naprosto úžasně, můžeme si jezdit a lítat kdy chceme a kam chceme, můžeme si koupit třeba deset kilo pomerančů a denně navštěvovat jakékoliv vinárny a zúčastňovat se dle libosti všemožných večírků. A když se nám již takovýto bezstarostný život přece jen trošku omrzí, pak není nic prostějšího,než- li se vypravit na nejbližší letiště, neomezenou kreditkou zaplatit letenku do Hanoje a usednout do nejbezpečnějšího dopravního prostředku na světě. Strávit v Hanoji dva tři měsíce a pak se buď vrátit vygenerovat peníze k nám do našeho bezvadného Česka a nebo si zaslouženou dovolenou obohatit o návštěvu niagarských vodopádů.

úsměvné

jó Kristýno, proč odpovědnost, když máme pořád pocit, že jsme si ještě nic neužili? Navíc to zdejší ženy podporují tím, že jsou ochotni žít na hromádce a dají každému, včetně cizinců