- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Toho jsem synkovi rozmluvil už v šesti letech.
přesně tak, mně to taky řekli spolužáci když mi bylo osm a trauma z toiho nemám (aspoň myslím )
na takovou věc vůbec nepamatuju, je dost možný že jsem tomu nevěřila nikdy...co vím, tak ve školce jsme už vyráběli něco pro rodiče - takže tam jaksi bylo logické že dárky si dáváme navzájem ne?
že ateisté musí v cosi věřit...!? Není to protimluv?
Nejsem pověrčivý, protože to přináší smůlu.
to je dobrý, ale jak s tím překvapením, že to není jenom na čůrání, a co pak přijde potom za starosti...
A potom ke stáru zjistíš, že je to zase jenom na čůrání
To je pravda. Letos jsem jednoho mrtvého viděl v paneláku u rodičů ve výtahu.
Proč jsou rodiče tak umínění a tvrdí dětem, že jim dává dárky někdo cizí?
Proč zatahují do výchovy nějaké Mikuláše a Ježíšky?
Co teprve ty pohádky o pánech s lízátky před školami...
.... taky asi ve druhé třídě, naštěstí jsem to jen slyšel, když se bavili dva spolužáci, takže jsem se neztrapnil tím, že bych se hádal a že by si dělali ze mě legraci.
Navíc řekl bych, že hodně dětí to bere nikoli jako trauma ale naopak to berou s určitou hrdostí, že jsou už velké a "dospělejší", že do té hry pro malé děti "vidí".