Sadista nemusí být nebezpečný pokud má sám strach.
Sadista nebývá agresivní, naopak začasté působí dojmem ušlápnutého jelimánka. Teprve při setkání s obětí která je paralyzována strachem se projevují jeho sadistické choutky. Sadistovo vzrušení vyžaduje znehybnění a ochromení proto častými rekvizitami sadisty bývají pouta, provazy a podobně, což lze taky psychicky. Sadista si potřebuje vychutnávat svou převahu nad obětí nad kterou se pak ukájí týráním. K tomu slouží sadistovi bič a důtky, což nahrazuje psychické a fyzické týrání pokud důtky v ruce nemá.
Zbraní proti sadistovi je strach. Vystrašený sadista neprojeví svých choutek. Sadista není statečný, strach sadistův lze vyvolat překvapivě snadno. Sadistu strach dostane do submisivní pozice a nedovolí si potom vůbec nic ovšem pouze do té doby než narazí na někoho kdo má naopak strach z něho a ocitne se s ním o samotě bez ochrany. Tu dochází k nebezpečné situaci když sadista je blízký i vraždit.
Pokud se sousedům a spoluobčanům podaří udržet sadistu ve strachu, jsou relativně v bezpečí.
