Křečovitá snaha zpochybnit Kunderovo udání je trapná

Každému myslícímu člověku musí být jasné, že pan Kundera nepochybně pana Dvořáčka udal. Ale proč ho vlastně udal? Dle mého názoru to nebylo ani z komunistického fanatismu, ani ze zbabělosti, ale výhradně kvůli snaze ochránit slečnu Militkou. Dlask i jeho přítel Kundera si jistě uvědomili, že pokud policie pana Dvořáčka chytí (což bylo vzhledem k jeho zjevné neopatrnosti velmi pravděpodobné) a vytluče z něj, kdo mu pomáhal, půjde slečna Militká na 10-15 let do vězení. Jediná možnost, jak tomu zabránit, byla pana Dvořáčka udat. Od pana Dvořáčka bylo vůči slečně Militké dost bezohledné, že ji dostal do situace, že se mohla vyhnout hrozícímu mnohaletému vězení jedině jeho udáním; agenti by své bývalé známé takto zneužívat neměli. Rozhodně bych si netroufl pana Kunderu za to udání odsuzovat. Jak byste se zachovali Vy, kdybyste mohli zabránit dlouholetému vězení blízkého člověka jedině udáním cizího Vám neznámého agenta? Ale omluvit se panu Dvořáčkovi by pan Kundera nyní určitě měl.

ty pisest tak presvedcive

jakobys byl pritom - neprasknul jsi toho agenta-pitomce nakonec sam?

Kdo se v tom vyzná ? Byla to zvláštní doba.

Je vidět, že písemné záznamy jsou k ničemu, zřejmě v té době všichni písemnosti falšovali, dochované písemné materiály obsahují výmysly, lži a nepravdy - jak jinak si vysvětlit, že ten co udával vlastně neudával, kdo spolupracoval s StB vlastně nespolupracoval, kdo spolupráci podepsal tak nepodepsal atd. atd. ....když je to neznámý člověk je třeba ho očernit a odsoudit, když se jedná o veřejně známou osobnost je třeba ji očistit.

Je k tomu co dodat?

"Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera (...) a udal, že v této koleji (kde bydlel i Kundera, pozn. red.)

bydlí studentka Iva Militká, která sdělila (...), že téhož dne se sešla

na Klárově v Praze s jistým známým Miroslavem Dvořáčkem," začíná záznam.

Re: Je k tomu co dodat?

Podle mého názoru není a nechápu celou tu diskuzi, která se jen snaží mlžit, když je jasno.

hm,hm

"...Podle Paškovy analýzy Rosického záznamu je zřejmé, že vznikl až poté, kdy měl údajně studující Kundera přijít s udáním. Vznikl až po večerní akci na koleji, při níž byl Dvořáček zatčen..."

To snad je normální, né. Bylo by krajně divné, kdyby záznam Rosického vznikl před tím, než k němu Kundera přišel. Co pro boha tohle psalo za člověka?

Kdy se asi píší svodky?

Re: hm,hm

normální je sepsat výpovědˇ v reálném čase a nechat ji podepsat

hm,hm

když se to hodí, odvoláváme se na nemožnost věřit bolševickým poldům, když se to hodí, tak jí věříme

Re: hm,hm

a ted tu mas zmateny protokol sepsany bolsevickym poldou a vypoved jineho bolsevickeho poldy o tehdejsi praxi a cemu budes verit?

Modrobolševici chcípněte!!!

ale prvně se Kunderovi omluvte

Re: Modrobolševici chcípněte!!!

Ale <> ...

b

II. Poukazuji na zmíněné indicie, že tzv. „udání“ na úřadovně se zúčastnilo více studentů podle zvyklosti doby i osobních zkušeností s ubytovnou na Letné, takže tam pravděpodobně byl i Miroslav Dlask, a naopak nemusel tam být Milan Kundera, jak již bylo uvedeno.

IV. V záznamu neexistuje jediný důkaz, ani jedno slovo nasvědčující tomu, že při „udání“ byla subjektivně vnímána Dvořáčkova pravá totožnost, když naopak vše bylo soustředěno na odhalení neznámého kriminálního zločince, který byl s Dvořáčkem omylem zaměněn.

Studenti policistům běžně volali

Proto přistupuji k následujícím závěrům: I: Prokazuji osobním svědectvím, že jsem vícekrát přijímal telefonické hovory studentů z koleje Letná, kteří na základě pokynů kriminalisty Kadlece oznamovali výskyt podezřelého člověka jako možného kriminálního zločince, který tam měl osobní známost, chtěl na pokoji přespat, nebo tam dokonce uschovat zavazadlo, jako to učinil i Miroslav Dvořáček. V případech nepřítomnosti kriminalisty Kadlece jsem studenty odkazoval na podřízený útvar v Praze 6, kde byl Kadlec domluven s kolegou Rosickým.

II: Prokazuji listinným důkazem, záznamem vstržm. Rosického ze dne 14. 3. 1950, že tento kriminalista napsal uvedený záznam dodatečně, po návratu z koleje, a v něm zaznamenal v chronologickém sledu události a informace z ubytovny takto: 1. Prohlídka kufru. 2. Informace, že Dvořáček údajně zběhl z vojny a snad ilegálně odešel do Německa. 3. Dvořáčkovo zatčení, doznání atd.

I

Výpověď bývalého kriminalisty Paška ke kauze Kundera

: Otištěním záznamu kriminální služby OV NB Praha 6 ze dne 14. 3. 1950 v časopisu Respekt a jeho podivnou interpretací tamtéž se zrodila ještě podivnější sporná událost nazvaná „Kauza Kundera“, která oživila mou paměť natolik, abych ji mohl přezkoumat a podat zprávu o skutečném stavu věcí.

Byla to doba, kdy jsme byli na pražské kriminálce znepokojeni výskytem pachatelů trestné činnosti, většinou uprchlých vězňů, zjevně kvalifikovaných zločinců. Korunu tomu dodala jedna z nejkrutějších vražd století, spáchaná v roce 1949 na divadelním řediteli Bejšovci-Kotnovském, kterého napadli dva pachatelé, mladí uprchlí vězňové, na jeho pokoji v penzionu Union v Praze 2 tím způsobem, že se na něho vrhli, když ležel na posteli, a dupali po jeho těle tak, že mu postupně zpřeráželi žebra a ničili vnitřnosti, dokud projevoval známky života. Oba pachatelé byli dopadeni, usvědčeni a odsouzeni, takže případ je dokumentován.

Spolupráce s kolejí souvisela s vyšetřováním vraždy

2

Podle Paškovy analýzy Rosického záznamu je zřejmé, že vznikl nikoli v oněch 16 hodin 14. 3. 1950, kdy měl „studující Milan Kundera“ přijít s „udáním“, ale až po večerní akci na koleji, při níž byl zatčen Dvořáček, studenty zřejmě původně považovaný za hledaného společníka vrahů. Svědčí o tom i podací razítko z 15. 3. 1950.

Podle zkušenosti hypoteticky uvažuje o tom, že si kriminalista Rosický mohl zapsat Kunderovy osobní údaje jako „předáka koleje“ coby osoby, s kterou budou v případně potřeby nadále jednat. A že tedy může mít pravdu Kundera, když popírá, že by kohokoli udal, a tvrdí: „jak se tam dostalo moje jméno, je jediná záhada, kterou vysvětlit neumím“.

V uvedení jména předáka koleje na záznam nelze podle Paškovy zkušenosti „spatřovat pochybení, naopak lepší jedna persona grata než tucet neurčitých přítomných, které ona stejně zastupuje, zvláště v době vyhotovení záznamu, kdy byla celá věc již stejně vyřízena“.