- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
a dokonce sám to dosvědčuje.
Horlivý však je věru v lásce k majetku!
Cožpak neví, že až bude to, co je v hrobech, převráceno
a to, co v hrudích je, odhaleno,
Pán jejich v ten den dokonale o nich bude zpraven?
Všem doporučuji sehnat si nebo jít do kina na dokument Terezy Novotné Ježíš je normální - viz trailer na YouTube.
http://www.youtube.com/watch?v=sCz6RUpcuEc
Krásně ukazuje vymývání mozků lidí a hlavně dětí. Například katolický kněz, který mj. učí na církevní škole tam pronese krásnou myšlenku, že se stává, že někomu doruste ruka, pokud o ni nešťastnou náhodou přijde - že to není časté, ale stává se to. Bývalí studenti vzpomínali na to, jak pomlouval Darwinovu teorii o původu druhů. Chtěli byste, aby někdo takový učil vaše děti?
BAcha! Tohle, ten dokument, není o norm. katol. vericich, ale o ulítlé skupince...
není o naději nebo víře, to je jen a jen o našem sobectví. My nepláčeme nad našimi zemřelými, my pláčeme nad sebou, nad tím, že se už s nimi nesetkáme. MY.
Zemřelo mi několik známých a příbuzných na rakovinu. Proč bych měla plakat nad tím, že už mají konečně pokoj? Plakat bylo vhodné když trpěli krutými bolestmi. Teď je jim už dobře. Ti věřící jsou v nebi, ti bezvěrci ne, ale hlavně - netrpí. Tak proč nad tím plakat. Ano, stýská se mi, ale to je můj problém, ne jejich.
Pokud tou nadějí má být nádherný "život" v nebi kde nás teoreticky čeká "Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil", tak to potěš pán bůh.
Každý má na smysl života jiný názor a nějakému náboženskému fanatikovi je po tom úplný prd. Mě zase připadá čas ztracený v návštěvách kostelů, modlením a rozjímáním za ztracený. Nedovolil bych si však vykřikovat něco o prokletí a potupě.
Je neuvěřitelné, jak se většina věřících cití morálně dvě patra výš jen proto, že se usmysleli, že budou věřit ve vyšší inteligenci, kterou nejde vyvrátit a ani dokázat. Nicméně ani jejich víra jim nebrání v porušování svého morálního kodexu (desatera svatých přikázání). No co, jsme lidé chybující a někteří se holt mohou ze všeho vyzpovídat, nicméně svůj pocit nadřazenosti si ponechávaji.
Ne, nemluví ze mě malost nebo nějaký komplex, jen se pozastavuji nad specifikem, o němž se málo mluví.