Znamy dela na jatkach,

veterinare. Do renty jeste dost daleko.... Ale posledni dobou ma pry zvlastni sny. Zda se mu stale o krvi, vnitrnostech, ta smutna zvireci ocicka ho stale pronasleduji.... Za rok, za dva ma duchod, invalidni! 

Mne by zajimalo,

kolik takto invalidnich lidi jsou romove nebo homosexualove. Normalne pracujiciho cloveka by to nenapadlo. Ten pro pracovni a psychicky shon, jak poctive uzivit rodinu, na takovy napad neprijde. Ted mi je jasne, proc Romove v Orlove jezdi vetsinou na invalidni prukazky. .....Porad lepsi, nez by si na to meli nakrast..... Tak to jde z dani vsech, nejenom z Moravaku a Slezaku....

Re: Mne by zajimalo,

Hm, jen ze zvědavosti: o romy tvůj zájem chápu, ale proč zrovna o homosexuály?

Prosba

Pro modrého krále.Prosím jestli budeš tak hodný a pošli mě kontakt  na  tvého lékaře.Za ochotu Ti moc děkuji.Kontakt můžeš poslat na E-mail elektrobez@elektrobez.cz

Poděkovat trendu dravčího kapitalismu

kdy mamon začal ovládat některé lidi.Peníze a společenské postavení na prvním místě. Smyslem života silnějšího je oškubat slabšího. A do těchle problémů se může dostat kdokoliv, i když se nebude vůbec o to  snažit.

A pak dalším důvodem k invalidním důchodům jsou u jistého etnika silně vrozené rysy odporu k práci.Dnes lze vidět i 20leté zdravé "invalidy" jak prodávají drogy v Praze na hl.nádraží.

Naděje

No dnešní svět nahrává k tomu, aby si lidi daleko častěji než nohy lámali "psychiku". Znám spoustu lidí co se jim něco podobného jako tobě stalo .... ale stejně jako u zlomené nohy, i psychika "sroste". Trvá to trochu déle ale většinou po 3-5ti letech jseš zase úplně jako dřív, nejdříve za pomocí léků a později už bez nich. S tím rozdílem že už jseš zkušenější a koukáš na svět trochu jinak. 

Držím ti palce ať to zvládneš a všechno zase bude jako dřív.

Re: Naděje

dávám ti za pravdu, člověk potom vidí svět úplně jinýma očima

invalidita

Vůbec se tomu nedivím, v době kdy má člověk jedinou jistotu, a to, že ho politici zase nějak napálí a sedřou z kůže.

Cesta ke dnu

Je to fofr. Jeden den jste dobrej borec a za měsíc je z Vás troska.... A nic nepomáhá. Lidi na Vás koukají jako na simulanta. Jenže hlava není zlomená noha... Jen tak to nesroste.

Byl jsem ve formě, na vrcholu sil, úspěšnej v práci,  skvělý rodiče, úžasná přítelkyně, dobří kamarádi, peníze se sypou, daří se vše... Pak přijde těžká a nezaviněná autonehoda, dlouhodobý léčení, během kterýho máte nejrůznější potíže, najdou Vám hnusnou chronickou nemoc, umře Vám máma před očima... Jen co se vyhrabete z autonehody, přepadnou Vás, znovu těžce zraní, v práci máte problémy kvůli nezaviněným absencím, přítelkyně to nevydrží a odejde,  lepí se Vám smůla na paty a už to jede... Takže psychicky jsem na tom byl dost blbě, úzkosti, depky... špatný...  Cesta na dno je rychlá jako blesk...

Re: Cesta ke dnu

A co dál?? Chvíli jsem v tom plaval. Nezačal jsem chodit ke

svokařovi a tam si stěžoval, jak mi všichni ubližujou a jak je to

nespravedlivý. Nas*al jsem se a zařekl, že svůj život chci zpátky. Musel jsem překonat hodně nepříjemný stavy, ale šlo to. Dneska zase žiju jako dřív... trvalo to nějakou dobu. Jen tím chci říct těm, co prožívají podobný stavy jako já, že nikdo jinej, než Vy samotní si nepomůžete. Jen Vy a Vaše vůle, přeju Vám hodně štěstí.

To je proto, že

Farmaceutický bussiness má zájem na rozšíření počtu osob (ideálně polovina bohaté západní populace), kterým jeho "drogoví dealeři" zvaní psychiatři (obecně vzato i psychologové, i když ne všichni) budou distribuovat jeho produkty, které mají ten charakter, že duševní nemoci neléčí, ale vyvolávají je nebo udržují je v recidívě... (zájem je pacienta léčit, nikoli vyléčit). Ideální by pak bylo dosáhnout takové situace, že se psychiatrovi již nestačí pouze na Vás jen podívat (jak tomu dnes skoro je), aby určil diagnózu (jako MUDr. Chocholoušek) a pak Vás začít "léčit" i přes Váš nesouhlas (který je ostatně přeci jasným symptonem Vaší vážné duševní choroby -

Pokračuji:

podobně jako ve středověku ten kdo v mučírně tvrdil nedotknutelné a vážené inkvizici, že je nevinen byl jasně posedlý ďáblem...), ale je třeba dosáhnot takového stavu, že prostě sami pomažete k psychiatrovi hned jak se budete cítit trochu nesvůj, protože máte nevyřešené nějaké osobní skutečné problémy, protože jste prostě hulili trochu více trávy než jste měli... a necháte si nakukat, že tyto symptomy Vašich problémů jsou Vaše duševní porucha a necháte si napsat drahé pilulky, které Vám budou stejně k ničemu...  

Jde tu o bussines a podvod kolosálních rozměrů

cílený k zisku farmaceutického průmyslu. Existují všechny ty duševní nemoce o kterých se píše, nebo to jsou jen symptomy nějakých skrytých tělesných nemocí nebo neřešených vážných osobních situací... ? Příklad za mnohé: "syndrom dětské hyperaktivity a snížené pozornosti" (angl. zkratka ADHD). Na celém světě (zejména rozvynuté země) obdrželo tuto diagnózu cca 20 mil dětí (USA cca 7 mil.). Na to jsou předepisovány léky jako ritalin či amfetamíny nebo antidepresiva (ritalim má obdobné návykové účinky jako kokain). U mnoha dětí na uvedených lécích se však později objevily vražedné nebo sebevražedné sklony

Tam kde o to byl zájem byly děti vyšetřeny klasickým lékařem a nikoli psychiatrem, aby se ukázalo, že dítě netrpí "ADHD" ale špatnou životosprávou (příliš aditiv či umělých sladidel ve stravě, málo pohybu u počítačových her...) nebo má nějakou skrytou chronickou chorobu (např. zácpy...)

Re: Jde tu o bussines a podvod kolosálních rozměrů

A jak tohle všechno víš ?

To jsou nebezpečné trendy

Nechci zevšeobecňovat, ale dovedu si představit situaci, kdy se někomu nechce makat, ale je zdravej... Na duševní nemoce neexistuje skutečně vědecká diagnostika, jako rentkeny, měření tlaku atd. ... Stačí pak zajít za psychiatrem... A je hned invalida! Pak léčba z něj opravdu i invalidu udělá!!!

Re: To jsou nebezpečné trendy