- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Během „Hearings before the House International Relations Committee“ dne 1. ledna 1995 (Congressional Record, Washington D. C., GPO, 1995) prohlásil ministr zahraničních věci USA James Baker, že nejen Německo hrálo určující roli při eskalaci války na Balkáně, nýbrž také zdůraznil, že politika Slovinců a Chorvatů vyvolala v bývalé Jugoslávii občanskou válku.
1995 Andreas Zumach, nezávislý korespondent pro mezinárodní záležitosti OSN v Ženevě, ukázal na rozměry německé zahraniční politiky, které by měly zneklidňovat:
„Mezitím leží (...) k disposici informace, které poukazují na dlouhodobou strategii. Podle nich usilovala Německá zpravodajská služba BND ve spolupráci s chorvatskou tajnou službou nejméně od osmdesátých let systematicky o zostření konfliktů mezi Záhřebem a Bělehradem. Částečně za využití kanálů a osob, které svou roli hrály už ve spolupráci nacistů a fašistické Ustaši a se kterými udržovala BND intenzivní spojení (Obdoba akce Gestapa VAMPIR, probihajici od let 1944 - 45 v protektorátu Čechy a Morava ). Existují poukazy na mohutné dodávky zbraní v osmdesátých letech z německých zdrojů určené příjemcům v Chorvatsku. Zůstává otevřena pouze otázka, zdali se aktivity BND a dodávky zbraní děly s vědomím a podporou bonnské vlády. Koneckonců v té době (shodou okolností?) naléhal tehdejší německý ministr zahraničních věcí Genscher v telefonátech s Tudjmanem (které byly odposlechnuty americkou zpravodajskou službou) několikrát na vyhlášení nezávislosti Chorvatska.“
Chápou to mimo jiné na Slovensku, v Rumunsku, ve Španělsku nebo na Kypru. Turecko, Írán a Sýrie cítí nebezpečí v kurdské autonomii v Iráku, která by mohla nabídnout čtyřicetimiliónovému kurdskému národu, rozdělenému do pěti států, základnu pro jeho případné úsilí o sjednocení.
Tvrzení, že uznání Kosova bude výjimečný případ, je další pokryteckou výmluvou, které se menšinoví nacionalisté mohou jen vysmát.
Uznání Kosova by znamenalo další úder mezinárodnímu právu. Rada bezpečnosti potvrdila Kosovo jakou součást Jugoslávie. Podle helsinských dohod lze hranice měnit jen se souhlasem všech, kterých se to týká. A žádný stát nepřijme bez odporu odtržení části svého území proto, že tam většina mluví jiným jazykem. Má se na počátku jednadvacátého století opakovat Mnichov?
Trojka USA, EU a Rusko ukončila poslední jednání se Srby a s kosovskými Albánci závěrem, že možnost dohody zřejmě definitivně padla. To je však jasné už nejméně deset let. Albánská reprezentace trvá na nezávislosti, srbská vláda nabízí širokou autonomii.
Naposledy až hongkongského typu. Mezinárodní vyjednavači však nikdy vážně nehledali kompromis, ale chtěli přesvědčit, případně vydíráním donutit Srby, aby přijali kosovskou nezávislost. Z vyjednavačů pouze Rusové, ať už jsou jejich motivy jakékoli, setrvali v názoru, že je to nejhorší varianta pokusů o stabilizaci Balkánu.
Nezávislost provincie podporuje většina ze sedmadvaceti členských států EU, ale ne všechny. Samostatnost Kosova rezolutně odmítá například tradiční srbský spojenec Rusko.
1. Rusko není v EU.
2. Samostatnost odmítají Slovensko, Rumunsko, Španělsko z EU, pak také Makedonie
Cesko nema tu odvahu, ackoliv si prozilo Mnichov?
už je tu zase mnichov
to je jednoznačně Mníchov