- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
mam par kamaratov(naozaj kamaratov, nie znamych) ktory su 'za vodou' a nepotrebuju si kupovat 4 auta len tak a spravaju sa tak isto ako ked mali pred x rokmi na konte 10.000Sk... z toho co vidim viem ze nemaju potrebu pit 25 rocnu whisky len preto ze to pije niekto iny a nesnazia sa vopchat do spolocnosti milionarov
...protože jsem úplně chudý a po bohatství netoužím. Ale závidím Vám Vaší starost o nás druhé,potencionální milionáře...že jste nám dal tolik užitečný rad... Ale možná bych chtěl přece jen milionářem být,jen kvůli tomu,abych pak myslel na takové kraviny jako Vy! Podle mého jste prostě snob,který káže....
Milionářů je tu dost, snad každý máme majetzek dosahující této sumy. Ale kolik znáte osobně stamilionářů nebo miliardářů? Já mám kamaráda který je do 15 místa v ČR co se majetku týče a věřte mi, nikdo by to do něho neřekl. A už vůbec nemá žádné divné manýry - spíše naopak - je rád že ho nikdo nezná, že si chrání soukromí a že ho netahají po bulváru. Určitě nemá zájem do světa vykřikovat "mám milion, jsem milionář" - jak nám tady veřejně onanuje pan Reiner...
mým nejoblíbenějším milionářem, ba miliardářem, je Fidelis Schleé. Když se ho novináři z MF Dnes zeptali, jestli je pravda, že jeho dítě má pozlacený nočník, uraženě odpověděl, že ten nočník je CELÝ zlatý. Tomu říkám styl. Pan Schleé si své miliardy opravdu umí vychutnat a já mu to přeju, a hlavně ať nenastydne, když se balí do mražených ručníků na svém tichooceánském ostrově nebo aby mu na nohu nespadl ten čtyřtunový psací stůl z africké žuly, co má ve své pracovně. Při nejbližším setkání mu chci dát 5 korun.
Ovšem obdiv u mě mají ti miliardáři, kteří své bohatství dokážou využít k obohacení všech...
Tak, tak, k čemu jsou miliony, když si jich neumíte užít...
aby netrpeli tou strasnou opustenosti
Milý pane Reinere, jste živoucím příkladem toho, že ani miliony člověka nezbaví čecháčkovské zaprděnosti a nedodají mu globálního rozhledu. To, že zbohatlíka čeká vztek těch co nezbohatli sice 100% platí v Česku a ve Francii (žabožrouti alespoň dělají výjimku u fotbalistů), ale aplikovat to na celý svět je směšné. Možná to pro vás bude novinka ale v té komické zemi jsou věci, které jsou v Česku předmětem závisti, předmětem obdivu. Ostatně, drtivá většina tamních milionářů jsou zbohatlíci a nikoliv lidé, kteří se jako milionáři již narodili. Zbohatlíci v první generaci tvoří dokonce většinu Američanů, kteří se umístili na žebříčku Forbesu. To znamená, že ten fenomén, který vy zesměšňujete absurdním příkladem „z 5 dolarů mrakodrap do 3 let“ skutečně funguje, i když v poněkud realističtějších verzích.
Tento fenomén byl vždy v Evropě přecházen zdvořilým mlčením vyšších vrstev z naprosto prozaických důvodů: pravděpodobnost, že se z chudáka stanete boháčem nebo alespoň příslušníkem střední vrstvy je v Evropě statisticky mnohem nižší než USA. To je doprovodná „sociální jistota“ Evropana vedle státního sociálního systému. Sice s největší pravděpodobností zůstanete chudý ale stát se o vás postará – to je náš „evropský sen“ jako protiváha „amerického snu“. Říká se tomu rozdílná sociální mobilita a vychází to z rozdílného přístupu k regulaci ekonomiky a společenské atmosféry vůbec.
Já mám dobrý nápad jak se strát milionářem, ale má to jednu vadu. Nikdo mi bohužel nechce půjčit milion.
Korunovým milionářem není tak těžké se stát - to dovede skoro každý jouda z vesnice (tj. strukturálně postiženého regionu cca 300 km na východ od Prahy, případně z velkého středočeského města).
Ale stát se milionářem v USD či EURO, nedej bože v librách.... To už člověk musí prokázat svůj intelekt.
Vydělat milion liber není pro člověka žijícího v Anglii o tolik těžší, než pro Čecha vydělat milion korun. Stát tady podnikání pomáhá a zejména v začátku, kdy místo obstrukcí dostaneš reálnou pomoc, to je proti Česku jako nebe a dudy (nebo nebe a peklo). Ale hlavně: všechno tady je mnohem jednodušší.