- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Patnáctiletá holka už je dost velká na to, aby věděla, kde chce žít, a soud by se měl řídit hlavně jejím přáním. Má se řešit právo dítěte na rodiče a ne právo rodičů na děti.
Otázka je, jestli by ti rodiče neměli přijít o licenci k lékařskému povolání. Co když si takhle nepůjčili jen dceru, ale občas někomu dohodí i nějaké jiné dítě, popřípadě někomu nenápadně odoperují nějaký zbytečný párový nebo jinak "zbytečný" orgánek a věnují ho někomu, kdo s ním bude šťastnější?
Kdyby to bylo u nás, tak matce obě děti vezme stát a někde v ústavu z nich vychová duševní invalidy.
Tam zase stát nařídil patnáctiletý holce, jak má trávit víkendy. Co když by je ráda trávila s někým jiným - s kamarádkami a kamarády, s přítelem, svými zálibami atd.? Nejspíš tam soudci taky děti chápu jako spotřební zboží k potěšení rodičů, a ne jako svéprávné bytosti.
A nechat uz cerku jim. Po 15 letech uz to stejne nikdo nespravi.
Kdyby soud rozhodl šalamounsky, tak nařídí dítě rozpůlit a každýmu páru dát půlku. A kdo by se pak svý půlky vzdal, ten by dítě dostal.
......... v bezvědomí? Zdá se mi nemožné nevšimnout si, že rodím ne jedno, ale dvě děti.......
Jednak mohla rodit v bezvědomí (v narkóze) a jednak jí bylo 16.....
Takhle respektují soudy přání dítěte i u nás. Udělají pakárnu a rozes.rou co můžou.