Připomeňme si - nástup Stalina  doprovázely i jisté politické změny, především na úrovni  řídících struktur komunistické strany a státu. Stalinismus zcela zrušil dosavadní systém voleb funkcionářů „zdola“ a nahradil jej jmenováním shora. Důraz na stranický aparát, tzv. nomenklaturu, vrstvu spolehlivou a loajální, nadanou v podstatě neomezenou mocí, byl pro stalinismus mimořádně typický, ostatně získáním této sociální kategorie se Stalin dostal k moci. Anonymita jejích rozhodnutí, obava z potenciální represe, obyčejný strach a kontrast s výhodami plynoucími z poslušnosti, to vše představovalo bazální předpoklady podřízenosti nejširších mas. Stres uvnitř této vrstvy pak byl garantován periodickými čistkami a prověrkami, znamenajícími permanentní existenciální ohrožení. Výsledkem celého systému byla jednak naprostá konformita všech vrstev, jednak monopol shora řízené nekontrolovatelné bolševické strany, která soustředila ve svých rukou veškerou moc a identifikovala se s