Já osobně se nedomnívám, že toto bylo moudré rozhodnutí soudce. Co kdyby to bylo cizí dítě? Děti prostě nejsou v ĆR pořád brány jako plnohodnotné lidi. Matka zabije dítě dávkou soli v infusi a dostane 5 let... Nebo jinak: lupič mně ukradne např. motorovou pilu a protože s ní neumí, tak ji zničí a ještě si uříze ruku. Já ale budu chtít za zničení své pily náhradu: ale soudce mi řekne: nene, lupič se už potrestal sám... Soudce směšuje dva apekty. Je hezké, že uzná jejich vinu, ale bez trestu nemá smyslu. V tomto případě uznávám, že soudce mohl uvalit jen nějaké nízké potrestaní...protože věřím, že pachatelé alias rodiče trpí ztrátou dítěte.. Ale osud netrestá.... jen my sami; sebe nebo druhé.

Trest (odnětí svobody podmíněné i nepodmíněné) má za úkol především odstrašit (nevýhody převáží nasd výhodami) před opakováním případně před rozšířením dotyčné trestné činnosti ve společnosti (což v případě toho kdy mi uteče a utopí se dítě vskutku nehrozí) a nápravy (což v tomto případě je ještě směšnější, protože odnětí svobody těžko naprazí chvilkovou nepozornost). Třetí vlastnost je znemožnění obžalovaným v pokračování trestní činnosti pokud by ani jedna z prvních dvou možností nezajišťovala, že to pachatel neudělá. To znamená dlouholetý pobyt v kriminále fyzicky znemožní opakovat zločin. Což je v tomto případě objektivně pravda, ale ještě víc mimo mísu. Suma sumárum, rozhodnutí soudce shledávám v pořádku.