To bylo u fous...

V prosinci 2004 jsem trajdal po Asii, Honkong, Kambodža a na konec Thajsko, ostrov Phi Phi....měl jsem se vrátit na Štědrý večer, ale co tady sám, můj part´ák odjel na Vánoce domů..o dva dny jsem si to prodloužil. ...25. prosince jsem na molu na Phi Phi nastoupil na lod´, rozloučil se  s kamarádem z Čech, který tam dělal potápěčského instruktora a odjel na Phuket a přes Bankog domů....při mezipřistání v Londýně jsem něco viděl v televizi, v Praze jsem měl jistotu...Thajky z guesthausu, u kterých jsem bydlel už nežijí, personál restaurace, kam jsem chodil jíst nežije... stojí to za hovno....Petr

Pochopení

Naprosto všechny tyto pocity chápu.Tuto zimu jsem naštěstí v Thajsku nebyl,ale mám za sebou již tři návštěvy této okouzlující země.Když jsem na záběrech v TV viděl důvěrně známá místa ,postižená touto katastrofou,vehnalo mi to slzy do očí.Mám v postižené oblasti pár známých,kteří přišli o zavedené restaurace či hotely a rozhodl jsem se ,že se tam příští rok musím vypravit,abych je alespon částečně psychicky podpořil.Musím to udělat i kvůli sobě,protože mi nedá spát to,jak ta místa dnes vypadají.Thajsko a její obyvatelé se stalo zemí ke které cítím obrovský obdiv  a lásku,kterou si jistě zaslouží.