chybí důvod.

Odpor hluboké lidské moudrosti, instinktů,  k  partnerství bez dětí se dá redukovat výměnou partnera. Neplodnost, které se tělo bránilo, je tak  odsunuta, pokud začne opět naléhat, dojde k další výměně.

Divák televize dá také přednost domácím zvířatům, je to menší riziko a menší strach, než pohled na vlastní děti.

Výměna národností je přirozená, je věcí kultury , zda se skupina vyčerpá a uvolní místo jiné. Propopulační zásahy to jen urychlí, menšiny na ně čekají nedočkavě.

Ani nostalgická minulost neusela být ideální, řada českých porodů byla zřejmě z nutnosti... to není ponižující, to k životu patří, že odpovědnost je až následná...

michal, libčeves, t. 603771186

My se s manželkou brali ve "slavném roce"1948, kdy spadla klec, syn se narodil za dva roky, já na vojně, my bez bytu, měnová reforma, okradení režimem (1:50).

 

a opravdu jste pyšný na to, že když se Váš syn narodil, byl jste na vojně!? To vás nemrzí, že jste s ním první měsíce nebyl? Jste pyšný na to, že jste si pořídili dítě i když jste neměli, kde bydlet. Mně to přijde jako nezodpovědnost.

Asi jsem generace požitkářů. Chceme si život vychutnat, na děti se opravdu těšit a být s nimi.

 

Proč se do dětí tak nehrneme? Dumat na touto otázkou opravdu může jen chlap.

Protože pokud si nezajistíme dobrou pracovní pozici před porodem, nemáme se kam vrátit.

Protože pořídit si mimčo je sakra drahá záležitost a naši rodiče se blíží důchodovému věku, takže sotva pomohou

Protože každé druhé manželství končí rozvodem. Osobně znám jediného člověka, který byl celý život věrný- v tomto případě věrná manželovi. Zatím jim to vychází sedm let. Všichni okolo mě podvádí a rozchází se. Proč bych se tedy do manželství měla hrnout.

Protože než přijde dítě, chceme už dobře bydlet. Byly jsme vychovávané více k samostatnosti a tak chceme nejprve stát na vlastních nohách a pak se začít starat o někoho jiného.

Protože mnoho žen (soudě podle mojich kamarádek) i když mají chlapa přemyšlí, zda by v případě nutnosti dokázali o dítě pečovat sami (doba je taková, málokteré manželství vydrží) Tak soběstačné a samostané se ale stáváme až poblíž třicítky.

My jsme taky nejdříve koupili s manželkou byt, pak se vzali a dítě měli až po 3,5 letech manželství. Malé jsou 2 roky a jsme šťastni. Chceme ještě jedno dítě. Nedovedu si představit, že bych byl manželce nevěrný, to bych se přeci vůbec neženil. Bydlím ve 3+1 v paneláku. Beru asi tak 15 000 čistého a docela vyžijeme. Žena v práci  jako servírka brala minimální mzdu( co jiného u soukromníka) a k tomu nějaký 3 tisíce na spropitném. Takže taky nic moc peníze, ale i tak něco ušetříme a finančně nestrádáme. Před nějakými 5- ti lety jsem si to taky nedokázal představit. Měl jsem spoustu aktivit ve volném čase, ale rozhodl jsem věnovat se jen některým koníčkům a zbytek vypustit a nelituji. Jsem vcelku spokojený člověk. Žena si na mateřské dodělává školu, takže snad bude ještě líp.

Pokud se člověk trochu uskromní( nechodí na večeře),koupí si jenom obyčejný mobil, pěkné dětské oblečení na burze( ne ale u Vietnamců). Nějak extra nešetřím, ale prostě zbytečně neutrácím a