jsme moc daleko
Je sice úsměvné nevolit člověka, který má místo krve ropu, ale když se to nikomu nelíbí, faktem je, že díky ekonomickému růstu Indie a Číny, spotřebě Evropy a USA je ropy stále míň a míň, což můžeme jasně vidět i dnes, když její cena stále stoupá. Vyvstane jednoduchá otázka, jak to bude dál a jsou jen tři možnosti:
1. nebudeme s tím nic dělat - inu, ropa půjde nahoru ještě víc a ještě víc, dokud to bude pro ekonomiku každého státu únosné, tedy dokud se neprojeví v rostoucích cenách tak razantně, že bude ohrožena samotná existence ekonomiky státu z hlediska jak spotřeby paliv, tak ze zdražování věcí běžné spotřeby, což může vyústit k hyperzdražování. Pak může dojít ke zhroucení systému ala MAD MAX.
2. Začneme hledat a otevírat nová naleziště, což sebou ponese větší znečištění planety, snížení nedotčené přírody, nekontrolovatelné drancování podzemního bohatství a mimochodem větší protesty ekologů a aktivistů což by mohlo přerůst v opravdový ekoterorismus.
3. Prostě ropu teď sebereme arabům, což nám poskytne čas do té doby, než bude vymysleno a vyrobeno dostatečně bezpečné, jednoduché, levné a výkonné alternativní palivo. S těch, co existují nesplňuje tato kriteria ani jedno.
Pro mě je přijatelná 3 možnost. Koneckonců, máme dostatek konvečních zbraní, máme jaderné zbraně, chemické zbraně - arabské území, kde je ropa nejdříve vylidníme chemickými zbraněmi, pak obsadíme a dorazíme zbytek, co by přežil. Neropná území zničíme jadernými zbraněmi. Zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou - zničíme mezinárodní terorismus a zásobíme se ropou.