Jakékoli dotazy a připomínky k tomuto eleborátu směřujte prosím nadále na http://www.zeek.net/feature_0312.shtml" target="_blank" rel="nofollow">tyto osoby

 

Avraham Shalom (Bendor) was GSS director from December 1980 to September 1986. At his request, he ended his term in September 1986 in wake of the commission of inquiry that investigated the No. 300 bus affair. Avraham Shalom is one of the group of top GSS officials granted clemency by the president. When he ended his term, he became an independent businessman, mainly overseas. Among other things, he has served as a consultant to international companies.

 

Yaakov Peri served as GSS director from April 1, 1988 to March 1, 1995. He was GSS director during the first Intifada. Today he is chairman of Hamizrahi Bank and chairman of the Lipman Company. In the past he was president of Cellcom and the prime minister's adviser on POWs and MIAs.

 

Carmi Gillon served as GSS director from March 1, 1995 until February 18, 1996. He asked to end his service after the assassination of Yitzhak Rabin. He was recently elected chairman of the Mevasseret Tziyon Local Council. Prior to that he was Israeli ambassador to Denmark.

 

Maj. Gen. (res.) Ami Ayalon was the first GSS director to come from outside the GSS. He served as GSS director from February 18, 1996 until May 14, 2000. In the past he was the commander of the Navy. Today he is chairman of the Netafim irrigation systems company and heads the "National Consensus: Signing an End to the Conflict" initiative together with Prof. Sari Nusseibeh.

Měli bychom už konečně pochopit realitu, že jsme to byli my, kdo přišel do arabského světa a ne že Arabové přišli do židovského světa. Dokud to nepochopíme, nic se nezmění. Naše vzdělávání je přinejmenším stejně deformované jako vzdělávání Palestinců, kterým je vtloukáno do hlav, že neexistuje žádný Izrael a že by Židé měli být zatlačení do moře. Náš přístup k arabskému smyslu pro čest je přímo katastrofický, nemohu pro to najít slova. Pokud se nedokážeme chovat dobře ani k sobě, jak bychom se mohli chovat slušně k Arabům? Měli bychom už konečně přestat utahovat šrouby arabskému obyvatelstvu.

 

Boj terorismem nemůže být vládní politika, to musí být politika tajné služby. Kdysi to byly chirurgické operace. Dnes to jsou válečné operace. Cílená zabití jsme prováděli i kdysi, ale odehrávalo se to v utajení. Dnes je to raketa vypálená z vrtulníku na veřejnosti. Následná nenávist a touha po odplatě pak nebezpečí terorismu jen zvyšuje. Boj s terorismem bude také účinnější, pokud budou vojenské kroky doprovázeny kroky diplomatickými, pokud budeme mít jasnou politickou vizi. Koneckonců, dřív nebo později, Palestinci svůj stát stejně budou muset dostat. Téměř všechno, co děláme my jim a do dělají oni nám, by bylo snesitelné a ospavedlnitelné, kdyby to vedlo k naději, že se situace zlepší. Problém je v tom, že ani oni, ani my dnes takovou naději nevidíme. A to je to nejhorší.

 

Jedna z největších chyb současného politického vedení jsou debaty, zda máme nebo nemáme na palestinské straně politického partnera k jednání. Za situace, kdy umírají civilisté, není jiná možnost, než podniknout jednostranné kroky. A na základě své předchozí zkušenosti věřím,  že kdyby se Izrael zvedl už zítra ráno (nebo klidně před třemi lety) a opustil Gazu a skutečně a věrohodně začal rušit ilegální osady, tak by Palestinci nakonec přišli k jednacímu stolu. Ostatní s tím stoprocentně souhlasí. Je proto chybou, že se pořád zabýváme debatami o Arafatovi, zda s ním máme jednat nebo ho vyhostit nebo zabít. Arafat je prostě zde, je překážkou, ale my s tím nemůžeme nic dělat. Dnes bez Arafata nic nejde, jednoho krásného dne ho však někdo nahradí, ale my nemáme právo rozhodnout kdy a kdo to bude. Tím, že se stále zabýváme Arafatem, ho jen stále neustále vracíme na výsluní světové pozornosti. Já nevěřím v Arafata, ale věřím v možnost přesvědčit veřejnost.

 

Hranice státu Izrael by měly vést po Zelené linii. Na Zelenou linii jsme se vrátili dohodou s Egyptem, s Jordánskem, odchodem z Libanonu. Je proto přirozené, že naše hranice s Judeou a Samariou a také v pásmu Gazy povedou po stejné linii. Současná trasa plotu nic neřeší, jen vytváří novou realitu, která se v budoucnosti stane problémem. Je to dělici plot, který nic nedělí, vytyčuje hranice, které nejsou hranicemi. Vytváří nenávist, odděluje Palestince od jejich půdy a ponechává statisíce Palestinců na naší straně hranice. Výsledkem je, že působí přesně naopak, než byl zamýšlen, tj, vytvořit dva státy pro dva národy.

Dnešní strategie spočívá pouze v tom, jak zabránit dalšímu teroristickému útoku. Tečka.... Vůbec se nazabývá otázkou, jak nás dostat z toho bahna, ve kterém se dnes nacházíme. - Všechna rozhodnutí, která se dnes dělají, jsou na taktické úrovni. Chybí jasná politická strategie. Kabinet Rabina a Perese měl velmi jasnou politiku: Musíme bojojovat proti teroru, jako kdyby nebylo mírového procesu, a zároveň musíme pokračovat v mírovém procesu, jako kdyby nebylo teroru. Oproti tomu Barakova vláda neměla žádné politické směřování, nevydala izraelské veřejnosti žádný signál, kam se chce dostat, kromě Barakovy proslulé poznámky na závěr jednání v Camp Davidu, že "není s kým jednat". Myslíme si, že žádná izraelské vláda po Rabinovi  neřekla veřejnosti nebo bezpečnostním silám jasně, kam se vlastně chce v mírovém procesu dostat Proto musely toto politické vakuum zaplnit neparlamentní iniciativy (pozn. zřejmě má na mysli http://en.wikipedia.org/wiki/Geneva_accord" target="_blank" rel="nofollow">Ženevskou dohodu)  a proto jsme se dnes sešli i my.

Musíme k osadníkům promluvit a poděkovat jim za to, že díky vám jsme mohli uzavřít dohodu s arabským světem, ale nyní už za tu dohodu musíme zaplatit, vzít vás domů a postarat se o vás. Tímto způsobem dokážeme přesvědčit tak 75 - 85 % osadníků. S těmi zbylými si už dokážeme poradit. Zajímalo nás, jak bude možné odsunout 10 - 15% osadníků, když vláda neokázala zlikvidovat jediný nelegální outpost. Musíme se s nimi tvrdě střetnout. Ariel Sharon, zakladel osad, je jediným člověkem, který je dokáže i zlikvidovat. - Jiný člen tohoto setkání navrhuje radikální řešení: Zacházejme s "kopečkovou mládeží" jako s Araby. Dejme jich tak patnáct do administrativní vazby bez obvinění a bez soudu a uvidíme, jak zbytku sklapne. Myslíte si, že jsou jako Hamas? Myslíte si, že jsou ochotní pro své přesvědčení i zemřít, kdybychom je opustili a nechali tam na těch výšinách bez ochrany IDF? Asi těžko... - Kdyby to šlo udělat jinak, byli bychom jen rádi, ale konfliktu se bohužel nevyhneme. Nevidím žádnou možnost, jak bychom mohli zajistit bezpečnost izraelských občanů uvnitř Hebronu. Samozřejmě, že si uvědomuji význam Hebronu pro židovské dějiny, ale tak jako tak, jednou bude muset připadnou Palestincům - Pokud chceme mít demokratický židovský stát, budeme muset udělat bolestná rozhodnutí. V životě každého národa je více než jedna Altalena..."

 

Silně, téměř uraženě odmítají názor, že by byli levičáci. Jeden říká: Je to zajímavé, proč téměř všichni, kdo kdysi sloužili v  tejné služby, od ředitelů až po výkonný personál, podporují usmíření s Palestinci? Protože jsme "tam byli", známe to tam, známe lidi, terén, obě strany, jsme tím nasáklí. Jakmile jste "tam byl", získáte čich na nebezpečí a na problémy. Znají dokonale to prostředí, od kanalizačních stok v uprchlických táborech až po prezidentské kanceláře obou politických vůdců.

Podle mého názoru směřujeme postupně ale naprosto jistě k bodu, kdy Izrael přestane být demokratický domov všech Židů. - Úplně souhlasím. Mám velkou obavu o naši budoucnost. Dívám se na své malé dcery a je mi jasné, že směřujeme ke krachu. Rád bych, aby příští generace žila v židovském a demokratickém státě, o jaký usilovali naši rodiče. - V minulosti se už stalo židovskému národu mnoho nepředpověditelných a neuveřitelných zázraků a věřím, že něco podobného se musí stát i v blízké budoucnosti, protože ať se na to podívám z jakéhokoli hlediska, ekonomického, politického, bezpečnostního, sociálního, ve všech těchto hlediscích směřujeme ke katastrofě. Pokud se něco nezmění, jsme odsouzení s mečem v ruce se pomalu potápět do bahna.

 

Co vidíme v izraelské společnosti je apatie, represe, malá touha přemýšlet. Za poslední tři roky téměř zmizely demonstrace, pochody, protesty. Lidé, kteří chtěji vyjádřit svůj názor, si dávají placené inzeráty do novin. Téměř nikdo nic neorganizuje. Pokud chceme odmítnout nějaký názor, alespoň si ho musíme vyslechnout. Ale s čím se setkáváme my, je úplný nezájem vlády.

 

Všechny politické inciciativy za posledních deset let  (včetně road map) byly založeny na postupných krocích vybudování důvěry. A to za celých deset let nefungovalo. Podmínkou pro politickou dohodu bylo zastavení teroru. A to byla chyba. - Ne, to nebyla chyba, to byla výmluva pro nicnedělání. - Chybou road map je, že teroristé nad ní mají právo veta.- Jitzak Shamir jako jediný poctivě přiznal: "Budeme to klidně protahovat na deset let a potom na dalších deset let.

 

Nezneklidňuje vás možnost občanské války? - Velmi, ale moc jiných možností než konflikt nemáme. 

http://www.zeek.net/feature_0312.shtml" target="_blank" rel="nofollow">V listopadu 2003 se sešli čtyři bývalí šéfové izraelské tajné služby Šin Bet (GSC), jež v čele tajné služby strávili dohromady téměř 20 let, aby v rozhovoru s izraelskými novinami Yediot Achronot varovali před hrozicí katastrofou, která podle jejich názoru Izraeli v nejbližších letech hrozí, a současně podpořili mírový dokument vypracovaný jedním z nich spolu s prezidentem Arabské univerzity v Jezuzalémě (http://en.wikipedia.org/wiki/The_People%27s_Voice" target="_blank" rel="nofollow">odkaz). Nejsou to žádná pacifisté a levičáci,  ve své době vydávali také rozkazy pro cílené zabíjení palestinských radikálů. Ačkoli jejich vzájemné vztahy nebyly vždy jednoduché,  něco je donutilo překonat dřívejší osobní rozpory a hořkost, sejít se a vyjádřit své obavy nad osudem izraelské demokracie.

 

"Stojíme sami sobě v cestě. Všechny kroky, které jsme v poslední době podnikli, jsou kroky, které jsou v protikladu s mírem. Pokud se nevydáme včas jiným směrem od maximalistických požadavků celého izraelského území a pokud také nepochopíme pozici druhé strany, tak se nikam nedostaneme. Musíme už jednou provždy připustit, že na druhé straně je také někdo, kdo má nějaké city a kdo trpí pod našim hanebným chováním... ano, není pro to jiné slovo, než "hanebným". - Myslíte chování u silničních kontrol, v uprchlických táborech? - Ano, to všechno, uplně jsme ponížili Palestince jako lidi. To nikdo nedokáže snášet Ani my bychom to nesnesli. A nedokážeme udělat ani malé kroky ke zlepšení. Šimon Peres jednou zkusil změnit panovačné a arogantní chování Izraelců k Palestincům, ale od té doby se nic nezměnilo.

http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/10/041023_iraq_detention_1130.shtml" target="_blank" rel="nofollow">http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/10/041023_iraq_detention_1130.shtml

v boji proti islamskemu teroru a planovani cilenych likvidaci predaku teroristickych bojuvek.

Inu jak je videt Izrael je jedina zeme na svete ktera vi jak zachazet s islamskou militantni pakazi-doufejme ze si nejen Rusko, ale i ostatni zeme souzene krvelacnymi islamskymi primitivy osvoji nekompromisni izraelskou taktiku-lidske zdroje islamskych fanatiku nejsou bezedne,jak se mylne domniva velka cast svetove verejnosti-fyzicka likvidace islamskych pomatencu a jejich prisluhovacu ma nejen okamzity dopad na strukturu techto zlocineckych formaci(Hamas,Hizbollah atd) ma i efektivni odstrasujici ucinek.

Izraelska branna moc zaznamenala touto akci dalsi vyznamny uspech v boji proti militantnimu islamu-doufejme ze dalsi akce podobneho razeni na sebe nenechaji dlouho cekat.Kazdy dalsi zlikvidovany fanatik znamena nejen vetsi nadeji pro mir na blizkem vychode,znamena i vetsi nadeji pro mir svetovy.

Let's roll Israel!!Mash up some more of these useless buggers!!The world is on your side!!

IAF RULES!!!