Pan Evžen Voleský, a tak je to jedině správné, bojuje o vlastní dítě. Ale s kým? Především se státními orgány, které na jeho úsilí bezostyšně parazitují, včetně soudců jisté části prodejných soudních znalců, jímž právem patří veřejné pohrdání, za podíl na zničení dítěte.Sdělovacím prostředkům, které se tak zajímají o lásku je nutno vzkázat, že by se měly v prvé řadě zajímat o masivní porušování základních lidských práv deviantní justicí s komunistickou filozofií. Teprve až bude mít otec se synem normální vztah, což český stát dosud brzdí, bude čas skloňovat city. Přeji panu Voleskému, aby svůj těžký boj proti soudní deviaci v České republice dovedl do zdárného konce.Nelze nevidět, že se chová nejen jako správný otec, ale v prvé řadě i jako čestný muž. Ministr spravedlnosti Pavel Němec by si měl zamést před vlastním prahem a Víta Šorma co nejdříve odvolat, protože není nám třeba úředníků, kteří kalkulují s cizím neštěstím, je to amorální. Na takových Česká republika, konec konců, stejně jako na svých soudcích s komunistickou filosofií, jako je brněnský Čečotka, vždycky prodělá.

Hanba takovému státu, který  má zvyklosti, při nichž se musí tátové o své děti soudit!

Zbyněk Šimůnek

.. ani bych se nedivil, kdyby tento člověk ještě poctivě platil alimenty - na dítě, které je jeho pouze (snad) biologicky.. asi to tak bude, v opačném případě by zřejmě dnes seděl v kriminále.

Kousek tady vedle se zmiňují o jiném nešťastníkovi, na kterého na letišti čekala na policie poté, co s děckem přetáhl o týden dovolenou..

Jen děkuji Bohu za to, že nemám - a nebudu mít - děti v tomhle státě..

proic se nesoudi o to, aby mohl syna vidat, ale soudi se o prachy? Co je mu milejsi?

 

 

Štrasburk mu zatím přiznal odškodné jen za soudní průtahy. Tedy za to, že české soudy nedokázaly za osm let jeho případ dovést ke konečnému verdiktu. Druhou část žaloby, v níž Voleský poukazoval na to, že ho soudy svou nečinností připravily o syna, a tím i o rodinu, štrasburský soud napoprvé neuznal. ........"

Zdá se, že ani ve Štrassburgu nepochopili, oč mu jde. On se chce setkávat se svým synem. Copak mu to prachy mohou vynahradit?

 

Tomuto taťkovi držím palce a všem ostatním, stejně postiženým ženskou zlovůlí, také. Takhle to totiž dopadá, když si zahráváme s pozitivní diskriminací a vědomě poškozujeme muže-otce. Ženská zlomyslnost a malost nezná mezí. V kombinaci s nevymahatelností práva v naší zemi to je smrtící kombinace.