Rozumné řešení je kompromisní
Zajímavé příspěvky, ake jjeich autoři si většinou neuvědomují, že většina z nich jde z jednoho extrému do druhéhu. Mě osobně s enejvíce líbí názor policejního prezidenta Koláře, který v článku sic esitován není, ale který řekl, že je lepší než řešit důsledky, tedy zavírat dětské vrahy a zločince do vězení, řešit příčiny. Ono sic evždycky řešit důslekd yje jednodušší, než řečit příčiny, ale výrazně méně efektivnější.
Souhlasím s tím, že za dítě by měl spoluzodpovídat rodič, ovšem vše má své meze, protože rodič není s dítětem 24 hodin denně. Faktem je, že musí chodit do práce. Stálo by tedy za úvahu, zda nezvýšit přídavky na děti na tolik, aby jeden z rodičů mohl být s dětmi doma. Otázka je, zda to utáhne naše ekonomika. Takže to asi nebude to ideální řešení. Prostě absolutní zodpovědnost lze po rodičích za dítě těžko chtít. Samozřejmě by se ale mělo zkoumat to, jak se o dítě stará a zda ví, co jeho dítě dělá ve vém volnu apod. V možnostech rodiče je využívat více kroužků pro své děti, vždyť organizovanost dětí v kroužcích stále klesá.
Obdobně jsme někde zahlédl návrh, aby ten, kdo za dítě právě zodpovídá měl absolutní zodpovědnost, tedy aby byl zodpovědný bez ohledu na to, zda zanedbal nebo nezanedbal nějaké povinnosti při dohledu nad dítětem. Každý, kdo opravdu s dětmi někdy dělal a to ať jako profesionáln, čili učitel nebo dobrovolný vedoucí, ví, že stoprocentní dohled není nikdy možný. Dohled je vždy tak intenzívní, jaká je míra či pravděpodobnost nějakého rizika.
Pokud např. učitel píše při hodině na tabuli (což občas dělat musí) a v zadní lavici jeden žák vytáhne kudlu a zabodne svého spolužáka, těžko tomu mohl tento učitel zabránit a těžko ho za to můžeme činit zodpovědným. Pokud se dostaneme tak daleko, že tyto události budou jako na běžícím páse, pak smaozřejmě budou na řadě jiná bezpečností opatření, třeba průchod bezpečnostními rámy při vchodu do školní budovy, který takový nůž odhalí. Tak daleko ale sand zatím nejsem, i
